Výsledky hledání
Vyhledávaný výraz:
KakaoTalk προμήθεια λογαριασμού (acc6.top)
Jáchym Topol: Já jsem přepisoval ty kapitoly třicetkrát, padesátkrát
Filip Topol: Nebe je zatažený
Jáchym Topol: Pár zajímavých textů určitě vzniklo alespoň v částečné nepříčetnosti…
Jáchym Topol: No a pak nastane čas bušení do stroje. A pak škrtání a přehazování a přepisování…
Petra Soukupová: Nepíšu o šťastných lidech, ačkoli bezpochyby nějací jsou
Karol Sidon: Kdybych byl Sváťa Karásek, tak bych to zpíval
Dora Kaprálová: Není na tom nic ujetého, na tom technu, na té lásce
Vratislav Kadlec: Těch knížek a toho psaní je vlastně trochu moc
Karel Steigerwald : „Myslím si, že nás to čeká zas.“
Den sedmadvacátý: Dlouhé kapitoly se střídají s těmi krátkými...
Tadeusz Dąbrowský: To, co chápeme, chápeme každý svým způsobem
Hana Lundiaková: Kanceláře jsou ghettem, kdo by to byl řekl?
Luděk Marks: Karel Hynek Mácha to byl underground!
S omluvou Pavel Kohout... To píšu do každého svazku z padesátých let
Viktor Horváth: V režimu, jako byl ten socialistický, je vlastně každý dítě
Roman Ludva: Každý se narodí s určitým talentem
Dora Kaprálová: Všechno dělám proto, abych to jednou mohla napsat
Ivan Binar: Tenkrát byl strach naším každodenním průvodcem… A bát se musíme i dnes
Karel Škrabal: Český literární provoz je takový „bahňák“
Dora Kaprálová: Rychlé psaní, narcistní exhibice a převleky plné cynismu to není můj svět
Karel Škrabal: Nikoho nečekám. Dalibor Maňas: Tynošita
Kateryna Babkina : Všechny příběhy se v té či oné podobě staly
Sema Kaygusuz: Na prvním místě je důstojnost, pak teprve umění
Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně vydělávaly, muži rodinu neživili
Gunstein Bakke: Mé texty nemůže nebo nechce číst každý
Kateřina Tučková: Šikulová navléká příběhy jako korálky na nitku
Bora Abdo. Každý člověk zabíjí svého bratra, i ty jediné děti
Karmele Jaio: Píšu, zatímco manžel sleduje v televizi fotbalový zápas
Karel Škrabal: Duní země pod kopyty stád, já chci jen tebe milovat
Karel Škrabal: Dělicí čáry vedou kolem každé postele, každé rodiny, možná i každým srdcem
Oldřich Janota: Pamatuju se, jak jsem poprvé viděl v televizi Karla Gotta
11. den. MAČ 2023: Are Kalvø a Karel Veselý
Are Kalvø: Jak se rozumní lidé škrábou na vrchol kopce, aby se tam vyfotili
22. den MAČ 2023: Linn Strømsborgová a Michal Habaj, Michal Tallo, Katarína Kucbelová
Lidmila Kábrtová: Za každým oknem jde vidět něco úplně jiného
Kateryna Kalytko: Abychom se nestyděli za ‚stopu‘, kterou po sobě zanecháváme
Odolávání banalitě každodenního přežívání
Dmitrij Kapitelman: Formalita v Kyjevě
Kateřina Koutníková: Nechte mě bigbít
Podcast MAČ 2020: Karin Lednická
Haydar Karataş: Bůh už nepíše knihy...
Zeno Kaprál: Neponechám svět na pochybách...
Nina Lykke: Věřím v každodenní utopismus
Jakuba Katalpa: Já při psaní moc nekalkuluju
Kao I-feng: Mistrovský koktejl kultur a žánrů
Peztr Kabeš: Buď – a nebe čili Buď – a nebo
Lubor Kasal: Všechno se děje, jak se dít má...
24. den MAČ 2023: Fredrik Brattberg a Aleš Kauer
MAČ 2025, 18. den: Santiago Roncagliolo a Emma Kausc
Kateřina Rudčenková: Psaní z nevědomí a pomalých rytmů
Kateřina Koutníková: Milujem život, asi si ho vezmem
MAČ 2025, 19. Den: Raafat Hekmat a Karel Steigerwald
Ondřej Krystyník: Dívám se do očí každému v sedle
MAČ 2025, 27. den: Gazmend Kapllani a Ivana Gibová
Zeno Kaprál: Píši věci z reálu. Moc si nevymýšlím…
Murathan Mungan: Každá msta má svůj soudný den
Zeno Kaprál: Horuji pro klidný přístup k tvorbě
Ivan Kraus: Každá země má něco, co si má uchovat
10 norských metalových desek podle Karla Veselého
Dariusz Sośnicki: Víme, kam v konečném důsledku dojdeme…
Kateřina Bolechová: Jako malá jsme se bála Golema
Tereza Boučková: Kdo se zabývá psaním, ten ví, že je to boj
Já jsem se z toho vypsal
Gábor Kálmán: Nesnáším léto, jsem chladný maniak
Helga Flatlandová: Každý chce domů, nikdo zpátky
Meta Kušar: Poezie je plátno, kam promítnete pohled
Domingo Villar: Spisovatel nikdy neví, kam až dojde...
Zatímco kapka padá na nahá záda sochy anděla...
Ivan Štrpka: Každý může běhat vlastním směrem
Tone Škrjanec: Teď je tak krátké a minulost i budoucnost tak obrovské
14. dne. Na scénu přichází Laco Kerata a Kateřina Bolechová
Haydar Karataş:I když utečete, vaše vlast dál trpí...
Karol Maliszewski: Amatéři mají bezstarostný lyrický rodokmen
Petr Hruška: Tuzemské literatuře chybí pozornost k tomu, co je blízko
Ivan Štrpka: Myslím na to v samotnom tekutom skupenstve tohto „písomyslenia“
Po chvíli pozorování myšlenka každé napsané věty vyčichne
Paweł Sołtys: Psaní je pochybností v každé větě. Utrpením
Einar Kárason: Než začnete, musíte znát celý příběh
Den čtvrtý, MAČ 20223: Bjarte Breiteig a Kateřina Rudčenková
František Dryje: Surrealismus se vymezuje vůči každému establishmentu
Þórdís Helgadóttir: Dostanu se na dva měsíce do Kafkova domu
Serhij Žadan natočil s polským Kazikem válečný protestsong
Claudiu Komartin: Poezie se obrací k duši a citům každého
Sebrali básnické spisy Karla Škrabala, jmenují se: Jedu
Ivana Gibová: Jakákoliv „generace“ je pro mě neuchopitelná kategorie
Tereza Semotamová: Je to o migrantech a vykořenění
Den jedenadvacátý: Co je třeba k tomu, aby se dav snížil k násilí
Milo Janáč: Treba sa postaviť na víťaznú stranu kapitalizmu
Nedim Gürsel: Navzdory tomu, že řadu let žiji v Paříži, píšu stále turecky
Radka Denemarková: Už dávno se nezabývám zbytečným kavárenským plkáním
MAČ 2025, den devátý: Ahmedur Tutul Chowdhury a Tomáš Forró
Svatava Antošová: Toulám se a nestačím zírat
Den devětadvacátý: "Nepochybuji o tom, že to „pak“ vůbec nebylo dobré..."
Marek Torčík: Zvítězit a prohrát v literatuře nejde, není to soutěž
Tomáš Janovic: Paradoxom je už len to, že ho znárodnili ako komunistu...
Večer druhý: Zeno Kaprál v Brně a džínová revoluce ve Wrocławi
MAČ 2025, 22. den: Sami Tchak & Annie Ferret a Karel Škrabal
Tomáš Míka: Koronavirové období jsem přežil
Maja Vidmar: Musíme tvořit z toho, co jsme…
Juhasja Kaljadová: Dnešní muži infantilní a žijí se svými rodiči
Oleksandr Irvanec: To, že píšu krásné lyrické básně, ví ten, kdo to vědět potřebuje
Marek Toman: Rešerše byly vykonány i nohama
Ota Filip: Člověk v tom strachu zachraňuje co se dá…
Jan Škrob: Nikdo nevěděl, že to takhle dopadne
Dlouhý den na planetě Kavkaz. Goldflam ochořel a do Ostravy nedorazí
Pavel Tomeš: Zní to trapně, laskavý humor, ale i vtip umí literaturu
Denemarková v Kalifornii přečte z anglického vydání knihy Peníze od Hitlera
Immanuel Mifsud: Každou noc jsem si představoval, že mám za sestru vílu
Karel Zlín: Schopnost nezapomínat nám umožní nepodlehnout klamným imperativům
Eugen Brikcius: Ty se starej o mou duši, já se postarám o tvé tělo...
Pozvánky na Měsíc autorského čtení aneb Každý ročník je originální…
Podcast MAČ 2020: Gergely Péterfy / Ivana Myšková & Vratislav Kadlec
Simon Stranger: Zpočátku jsem se nemohl přimet k tomu, abych uvěřil, že je ten příběh pravdivý
Oksana Zabužko: Spisovatelé jsou určeni k tomu, aby hráli roli „morálních autorit“
Çiler İlhan: V Turecku je to velká výzva být žena
Petr Stančík: Začíná mi to tu teď normalizaci silně připomínat
Mária Ferenčuhová: Z hlediska věčnosti je jedno, jestli v tomto světě, s tímto tělem...
Pavla Horáková: Svět je plný zázraků, a čím méně o tom pochybuju, tím víc jich zažívám
Jana Beňová: Snažím se zůstat na tomhle světě, nechce se mi na ten druhý
Karin Lednická: Vyposlechla jsem si příběh, ze kterého mi spadla brada
Zofia Baldyga: Každá sbírka je projekt a stojí na pečlivém uspořádání
Ildefonso Falcones: Píši při svítání, v době, kdy bych měl jít do kanceláře…
Haydar Karatas: K životu člověk potřebuje svobodu, aby necítil strach
Zita Izsó: Snažím se napsat ne to, co chci, ale to, co vidím
Třináctý den: Muž toužící, muž zpochybňovaný, muž zpupný a směšný
Jan Folný: Muž toužící, muž zpochybňovaný, muž zpupný a směšný
Patrik Linhart: A to není málo
Tarik Tufan: Najít znovu to, co se vytrácí, když člověk ve svém životě znejistí
Zeno Kaprál: Život jde pořád dopředu. V šuplíku mám sbírek několik
Jaromír Typlt: Je to absurdní doba, která přinesla zapomnění
Alena Mornštajnová: Každý čtenář čte na základě vlastních zážitků a zkušeností
Hanne Ørstaviková: Dělám si jakýsi modelový svět, kam posílám své postavy
Viki Shock: Tulák Charlie, to byl podle mě opravdu frajer!
Tomáš Vůjtek: Jak jsme vyhnali Němce a jak jsme se s tím smířili
Petr Placák: Čím víc toho lidé mají, tím jsou nespokojenější a ustrašenější
Petr Veselý: Sakralita je skryta v tom nejvšednějším
Bergþóra Snæbjörnsdóttir: Tělo si toho dost pamatuje
Yadé Kara: Prototypem nových Evropanů jsou lidé s různými etnickými kořeny
Den první. Festivalový koráb vyplul na měsíční plavbu. Tomáš Přidal rozdal i tisky kreseb
Gruzín z Káthmándú dorazil do Brna. Zpráva z neviditelné gruzínské hranice ve Wroclawi
Každý diktátor podlehne v boji, který sám rozpoutal, anebo ho zastihne smrt
Dvanáctý den. MAČ a legendární Oldřich Janota se slovenským hostem Katarinou Kucbelovou
Cosmin Perţa: Nejde o to reprodukovat realitu v měřítku 1 : 1, protože to je nemožné
Ľubomír Feldek: Umelec tu nie je na to, aby sa ľutoval, ale aby tvoril
Pavel Tomeš: Mám dost divokou fantazii a podléhám dennímu snění
Maroš Krajňak: Civilizácia v severnej časti Karpát po vojne apokalypticky zanikla
Milan Uhde: Upřímně radím každému, aby posměch pochybného okolí snášel
Jón Kalman Stefánsson: Ne všichni si uvědomují, co jejich slova přesně znamenají
Bianca Bellová: V každém rozhovoru odpovídám minimálně na jednu otázku mystifikací
Podcast MAČ 2020: Andrea Tompa a Zdeněk Volf
MAČ 2025, den 25: Touhfat Mouhtare a Vladimír Morávek
MAČ 2018 opouští také Ostravu: tureckého hosta doprovodí Eva Turnová
Leonid Dranko-Maisyuk: Co je to Puškin?
Tatiana Țîbuleac: Dělám to, čeho je skutečně zapotřebí?
Jakuba Katalpa: Mám vznešenej pocit, že jste upřednostnili mě před mistrem Gottem
Milan Uhde: Tváří tvář publiku si lépe uvědomím každý falešný okamžik
Petr Čichoň: Čtenáři jsou důležití, ale některé knihy nejsou pro každého
Marek Vadas: Hodně energie věnujeme tomu, abychom měli peníze navíc
Po nějaké době uvidíte, jak je to jednoduché
Bianca Bellová: Modřiny a cepování vypovídá spíše o tom, že si vzaly kretény...
Monika Kompaníková: „Každý den mi chybí dvacet hodin, abych všechno stihla“
Lluís-Anton Baulenas: Píšu o tom, jak čelit životu
Dato Turashvili : Knize se nic nevyrovná v tom, jak umí nasytit ducha lidské bytosti
Zuska Kepplová: Aby som lepšie rozumela tomu, ako píšem, potrebujem sústavu zrkadiel
Jón Gnarr: Chci být součástí té surrealistické revoluce, která je tolik potřeba
Bianca Bellová: Musíme to tady společně nějak přečkat a vzájemně se podpírat
Petra Hůlová: Moje máma mě přemlouvala, ať to nevydám, že si tím zničím pověst
Pavel Brycz: Teď si užívám luxusu, že píšu to, co chci
Nikola Šuhaj lhář, podvodník a zloděj aneb Příběh lásky, směšnosti a touhy
Anatol Vjarcinski: Každá žena je hodná lidského štěstí, mužské pozornosti a lásky
Pavel Kašpar: Předčítám své ženě a podle reakcí poznám, jestli jsem se trefil
Daniela Kapitáňová: Když najdu autora, který mě nadchne, necítím žádnou žárlivost…
Magdaléna Platzová : Můj přístup ke Kafkovi byl vždycky velmi niterný, přímý, intuitivní
Behçet Çelik: Každý, kdo píše, byl na pochybách, že napsal něco, co už bylo sepsáno
Iveta Gibová : Cynismus postávám brání v tom, aby se zblíznily
Sjón: Realismus islandského spisovatele je ten magický
Krisztina Tóthová: A co se skrývá kdesi v hloubce, to by mohl prozradit jedině Krteček…
Margo Rejmer: Je to dílo představivosti, ale také proces porozumění
Fredrik Brattberg: Jak herci, tak diváci vědí, že je to podruhé
David Zábranský: Ve dvaceti člověk musí být levičák, pak z toho vyroste, jak se říká
Dušan Taragel: Spisovatelia si môžu sami za to, že sú ohrozeným druhom
Lucie Faulerová: Čekám, jestli mě to zavede dál
Teťana Maljarčuk: Psát několik dní, pak to všechno spálit chlastem
Petra Dvořáková: Jednoduše vezmete karty, které vám zůstaly, a pokusíte se s nimi hrát dál
Den desátý. Festivalový program roste: Etela Farkašová a Andrea Vatulíková & Tomáš Hrubiš
Marek Šindelka : Když někdo mluví o pravdě a lásce, může to taky myslet vážně
Kořeny jsou složitá věc, někdy si je člověk musí vymyslet. Rozhovor s Dmitrijem Kapitelmanem
Tomasz Różycki: V poezii se slova musí bránit, ale i hrát a zpívat
MAČ 2024: Tolik taiwanských literátů střední Evropa ještě nezažila
Jaroslav Rudiš: Zachycuji tenhle svět v téhle době… aneb Amerika
Tomáš Zmeškal: Nezajímalo mě psát román ve velké tradici 19. století
Shota Iatashvili: To je chemie, ne erotika
Martin Švanda: Ono si to řekne samo
Ľubomír Feldek: Básníci to je samé já, já, já…
Turnová, Krchovský: I když to vypadá, že spolu nesouvisíme, máme hodně společného
Jan Maksymiuk: To nejzajímavější si matka vzala s sebou navždy…
Jiří Sádlo: Asi se na to štěstí ani nesmí moc myslet
Maryna Hrymyč: Niekto ma chce vyhnať z tohto miesta
Petr Čichoň: Když se nepovede báseň, nikomu to nevadí
Ignacio Vidal-Folch: Realita je projekcí touhy, která se zakládá na událostech
Den sedmadvacátý: Ten kraj je můj rodný, nikdo mi jej neodpáře
Pavel Trtílek: V jednu dobu to byl Ionesco nebo Becket
Mila Haugová: Autorské čítanie transformuje to neviditeľné do viditeľného
Andraž Polič: Ženská moc je to, co poslední civilizace ignorovaly
Každý chce domů, nikdo zpátky. Jak nás dokáže odcizit bolest? O knize Helgy Flatlandové
Murat Özyaşar: Táta byl muž. Řekl, že tento svět nepřežije
Pelin Özer: Jsi tak ošklivý, tak moc tě miluji
Zarafest: Pořadatelé tentokrát slibují opulentní hostinu....
Olga Stehlíková: To, co je jiné, není nutně špatné
Podcast MAČ 2020: Benedek Totth a Jiří Sádlo
Václav Kostelanski: Psal jsem, jak mi to přišlo do hlavy — a hotovo
Vít Slíva: Čteme si se studenty to, co zrovna považuju za mocné
Ján Púček: Neviem si predstaviť, že by som to robil nejako inak
Tomáš Přidal nechává setnout jahody gilotinou a vánoční stromek zase vykouřit jointa
Nadzieja Artymowiczová: Poezie je cesta do vlastního nitra, básníkovo pero je skalpel
Katarzyna Boni: Silněji působí úsporný obraz, který nezahlcuje slovy a ponechává prostor pro emoce
Ivana Dobrakovová: Nejako ma to celé príliš zraňuje
Arnošt Goldflam: Když něco chceme, nemůžeme to chtít od Prahy...
Osamělí běžci startují v Brně, Jaguáří techno dozní ve Lvově
Lale Müldür. Píšu spontánně a zvuk i obsah jsou jedno a to samé
Oleksandr Klymenko: Když kráčíte po ulici a střídáte levou nohu s pravou, také Vám to nevadí
Den osmadvacátý: Lidskost se projevuje těmi nejpodivuhodnějšími způsoby
Válka, která změnila Rondo aneb Co to je válka?
Stopy nevedou k sebepoznání, dům i člověk jsou totiž někde jinde
Bernardeta Babáková: Ten angrešt už navždycky bude chutnat jako popel
Stanislav Rakús: Považujem literatúru a text za médium na tichý príjem
Marian Palla: I Kdybych se nenarodil, stejně mi to nepomůže
Patrik Linhart: Někdo to dělá rád na záchodě… Odpovíte?
Arnošt Goldflam: Baví mě to střídání – psát, režírovat i hrát
Ján Litvák: Podľa mňa to už nikto nedokáže sledovať a objektívne hodnotiť
Dvanáctý den strhává masku civilizace aneb Střídání kulis tady a tam
Vigdis Hjorth: Nic jako neutrální pohled neexistuje... Fikce to odhaluje
Pelin Özer: Žijeme svůj příběh, sklízíme to, co zaséváme
Alexandra Salmela: Představovala jsem si to jako Hurvínek válku
Marin Mălaicu-Hondrari: Zpočátku to bylo docela těžké
Alena Zemančíková: Jenže některé věci jsou jako ten divoký vstavač
Marian Palla: Toto je zřejmě poslední vernisáž, na které můžu kouřit
Jurij Vynnyčuk: Potkal se Polák, Žid, Ukrajinec a Němec, bylo to ve Lvově…
Haydar Ergülen: Poezie je příliš krásná na to, aby byla výsadou básníků
Mým úkolem je spíše vyhazovat to, co píši, než jenom psát
Petr Borkovec: Osobitý styl, to je básnická cesta do pekla
Měsíc autorského čtení se loučí i ve Wroclavi: Olga Tokarczuk
Štěpán Rusín: „Je to Brno. Máloměsto. Božská prdel světa…“
Veronika Bendová: Když začínám psát, nevím, jak to skončí
17. den MAČ 2023: Erlend Wichne a Filip Klega, Eva Marie Růžena, Martin Dytko, Tomáš Štiler
Roman Honet: Teplo v ruce není baterkou, možná je to jizva, která je důležitá, ne paprsek světla
Lenka Procházková: Paměť dnes začíná ztrácet a je to umělý výmaz paměti
Nevěřit nikomu nad třicet? – to dneska platí spíš opačně...
MAČ 2018. Nejen Turecko, ale také režisér Peter Krištúfek
Oya Baydar: Turecko je země zázraků, ale teď je mi z něj smutno
Loading...
