Gábor Kálmán: Nesnáším léto, jsem chladný maniak

- Podcast MAČ 2020 - 05. 01. 21

Mladý maďarský prozaik Gábor Kálmán se narodil v roce 1982 na Slovensku v Nových Zámcích, od gymnaziálních let žije v Budapešti. Za prózu Nova (2011) získal cenu Sándora Bródyho za nejlepší debut roku – z různých úhlů zde rozvíjí mýtus slovenské vesnice. 

Svou další knihu, A temetés (Pohřeb, 2016), vymezuje sám autor jako „nekompletní generační román“. Hlavní hrdina, jehož životní osudy zůstávají dlouho nejasné, zde tři dny cestuje vlakem na pohřeb. Spolu s ním čtenář postupně objevuje celý vlak, poznává bizarní cestující a do vyprávění pronikají hrdinovy vzpomínky ze života i života jeho předků. 

Další Kálmánův román, Janega Kornél szép élete (Hezký život Kornéla Janegy, 2018), pojednává zkušenost dospívání bez otce a vlasti a hledání domova. 

Oceněná kniha Nova v názvu označuje zvláštní odrůda vína, u níž při kvasném procesu vzniká nejen etanol, ale také životu nebezpečný methylalkohol. Kniha vyšla ve slovenštíně v bratislavském nakladatelství Kalligram v roce 2014. 

“Svět, který Gábor Kálmán popisuje, je dosti statický. Je to prostředí fiktivní venkovské obce jménem Jasná Hôrka, ležící kdesi na středním Slovensku a potýkající se se zcela reálnými ekonomickými a sociálními problémy, jak je mnoha podobným vesnicím přinesla pozdní fáze minulého režimu. Největší devíza prózy je líčení života ve vesnici, kde všechno funguje tak nějak provizorně, kde ani komunističtí plánovači neuspěli s programem pozvednutí venkova (pars pro toto: narychlo postavená betonová školní budova se po několika letech vlastní vahou bortí a po uzavření slouží k průzkumnickým výpravám part kluků a jako zázemí pro milenecké párky). Vesnické prostředí je uzavřené samo do sebe a podobně jsou na tom obzory místních obyvatel,” píše se v recenzi na knihu Nova na portále iLiteratura.cz. 

“Lidé, kteří jsou náchylní ke smutku, dosáhli ve světových dějinách přinejmenším tolik důležitých a užitečných výsledků jako ti, kteří jsou pozitivní a explodují radostí ze života,” řekl autor v rozhovoru na portále Literatura.hu. “Celá naše éra je o pozitivním zážitku ze světa, boji proti depresi, radosti ze života. Je to takové období...” 

“Melancholii považuji za základní pocit, a myslím, že opak je nepřirozený – můžu se z toho poičit, pokud se necítím ve své kůži, nebo tuším, že se má stát něco hrozného. Je to jako se zimou, o níž si myslím, že je to ten přirozený stav a ve srovnání s ní je léto nepřirozené. Nesnáším léto, jsem chladný maniak,” řekl také. 

Loading...