Olga Stehlíková: To, co je jiné, není nutně špatné

- MAČ 2020 - 02. 11. 20

Olga Stehlíková se narodila v roce 1977 v Příbrami. Vystudovala bohemistiku a lingvistiku na Univerzitě Karlově. Je známá jako publicistka, redaktorka, editorka, básnířka, autorka knížek pro děti a mládež. Z angličtiny přeložila knihu Kasii Dudziuk Hravé kreslení krok za krokem (2017).

Vydala tituly Týdny (2014) a její poetický debut hned získal ocenění Magnesia Litera v roce 2015, Vejce / Eggs (2017), Za lyrický subjekt (2018; s M. Ohniskem), Vykřičník jako stožár (2018), Kluci netančej! (2019), Kařut & Řabach (2019) a O čem mluví Matka, když mlčí (2019). O jejím posledním díle Libor Staněk napsal: „Básnířka svůj hlas propůjčuje planetě Zemi, kterou přitom pojímá podobně jako filosof Lukáš Likavčan ve své aktuální knize Úvod do srovnávací planetologie…“

V roce 2017 se v anketě Tvárnice stala kritičkou roku a při té příležitosti ji Milan Ohnisko vyzpovídal. "Nejsem kritik, kritik žádného roku, jsem letitá literární publicistka, řekněme, ale ještě spíš bych se označila za literární pozorovatelku a zahradnici," uvedla na začátku rozhovoru autorka.

Jako autorka knih pro děti popisuje i svět dětí. "Děti umějí na jednu stranu snadno akceptovat věci, s jejichž přijetím mají problémy i dospělí, na stranu druhou jsou pod silným vlivem většiny: v dětském kolektivu mnoho prostoru pro „divnost“ není. Je myslím dobré děti vést k tomu, že to, co je jiné, není nutně špatné. Že „divnost“ může být cenná, že se za ni nemusejí stydět, skrývat ji nebo se kvůli ní chovat nesnášenlivě k ostatním."

V literárním společenství se o Stehlíkové mluví jako o zahradnici literatury. "Především jistou péčí, kterou literatuře taková zahradnice prokazuje. To kritička sama o sobě provozovat nemusí. Já se nejen snažím literaturu reflektovat recenzemi, ale také coby nakladatelská redaktorka pracuji na tom, aby vycházely nové rukopisy, především básnické. Tím, že pracuji pro České literární centrum, se také podílím na propagaci české literatury v zahraničí, což je úkol centra jako takového. A coby jediný redaktor Ravtu publikuju řadu literárních, dříve nepublikovaných novinek online. Tolik k zahradnici. K pozorovatelce snad to, že se snažím mít přehled o tom, co se v literatuře děje, a pokouším se tomu porozumět a vytvořit si na to nějaký názor, který bude moci případně stát za mými kritickými soudy," uvedla v jednom rozhovoru.