Karel Škrabal: Dělicí čáry vedou kolem každé postele, každé rodiny, možná i každým srdcem

- - 21. 10. 20

Zapalte Prahu byl název básnické prvotiny Karla Škrabala z roku 1999, která vyšla u Větrných mlýnů. "Devadesátkové" Brno se ostře vymezovalo vůči Praze. Jenže hlavní město je magnetem nejen pro básníky, a tak se tam nakonec autor sbírky později kvůli práci i sám přestěhoval.

A to je i částečně i příběh autorovy v pořadí šesté knihy básní s názvem Kavčí hory.

Texty i glosy básníka a publicisty Karla Škrabala se pohybují mezi undergroundem a společností, uměním a světem médií, slušností a trapností. Stihl jak básnickou kariéru, tak i strmý vzestup novinářský. Od článků přes komentáře, blogy – prostřednictvím projektu Vítrholc a obnovenou Nedělní chvilkou poezie.cz – sahá po okolí svými verši i skvělými slogany. Dokáže být zábavný i na poradách v práci, traduje se o něm.

Jak Praha změnila místopis tvé poezie?
Výrazně. Kavčí hory, Bubeneč, Letná. O tom nejde nepsat, hlavně když tam člověk žije a chodí skoro každý den. Ale žít jinde, psal bych asi to samé nebo podobné s jinými reáliemi okolo. Když přijedu do Svatoslavi, kde mám chalupu a nějaké ty kořeny, tak mám sklony psát o Svatoslavi a dojmy ze Svatoslavi. Jsou to kulisy, ale inspirativní. Dřív mi Praha připadala jako jiný svět, teď mi připadá jako součást jednoho světa, kde dělicí čáry mezi bublinami či světonázory vedou kolem každé postele, každou rodinou, možná i každým srdcem.
Řeknu jeden příklad. Pořád se mluví, že Praha nerozumí zbytku země a podobně. U nás v obci chodí partička místních do hospody, vesnická hospoda, vesničtí lidé různého bohatství a přístupu k různým věcem. Všichni tam nadávají na Babiše. A výsledky voleb na této vesnici: Babiš měl stejně procent jako v celé zemi a partička postávající u výčepu kroutí hlavou, kde se to tady vzalo. Ne, že Pražáci neví, co se děje ve zbytku země, jak přemýšlejí lidé mimo Prahu a podobně. Neví to ani lidé, kteří si koukají do dvorů a na zahradu přes ploty. Co s tím? Jediná cesta je otevírat srdce druhých, snažit se o to. A neztratit u toho svou vlastní tvář.

Tvé básně jsou často jiskřením mužských a ženských světů. Čeho si nejvíce ceníš na ženách a čeho na mužích?
Na ženách i mužích si cením to stejné. Šlechetnost, velkorysost, toleranci a podobné pro okolí příjemné a užitečné vlastnosti zabalené do autentičnosti. Ženské a mužské světy asi nějak v básních popisuji včetně rozdílů, ale je to neprogramová snaha je přiblížit. Jak celky i individuálně, což to druhé je to nejlepší, co na světě existuje, a v ideální vrcholné formě se tomu říká láska.

Nedělní chvilka poezie.cz se nebojí střídat básníky různých povah a poetik. Kde hledáš hrdiny svého svátečního seriálu?
Hledám všude. Je to programový mix původních věcí zavedených básníků, lidí, kteří v sobě básnictví hledají či já se ho v nich pro jejich originálnost snažím křísit. V neposlední řadě různorodost mapující výběr z aktuálních počinů současné – podle mne – kvalitní či jedinečné poezie. A také aktuální poezie ve smyslu reakce na společenské dění či odvrácenou tvář doby.
Nedávno jsem měl například dva syrské básníky, kteří jsou uprchlíky v Německu, a připravujeme vězněnou čínskou básnířku. Zrovna v tomto mi hodně pomáhá překladatelka a spisovatelka Tereza Semotamová. Vlastně mě na té práci nejvíce baví to objevitelství nové poezie a přístupů k ní

Tvé poslední básně jsou hodně poznamenané dobou, ve které žijeme. Bude další revoluce?
Jakási revoluce už je, jen není vidět. Je v každé druhé hlavě, v každém srdci (pokud srdce není jenom sval). Možná bude revoluce proti kontrarevoluci nebo kontrarevoluce proti revoluci. Osobně bych chtěl stát na straně barikády, která bude bojovat za svobodu, toleranci, rovnoprávnost, spravedlnost a proti násilí. Budu na straně lidských práv a občanských svobod. Jsem a do smrti budu občanská společnost, i když ji bude tvořit jen malý hlouček stojící proti davu.

A co ta revoluce?
Není potřeba dělat revoluci, teď je hlavně potřeba ubránit svobodu, ústavnost, poslední svobodná média, právo a další tyto vymoženosti listopadu 1989 a přidat v naplňování spravedlnosti a řešení sociálních propadů některých lidí a míst. A bránit se i proti novým zbraním zla, jako jsou dezinformace apod. Na to není potřeba revoluce, stačí nebýt jenom hloupý, líný a zbabělý.

Loading...