Jiří Sádlo: Asi se na to štěstí ani nesmí moc myslet

- Video měsíce - 19. 08. 20

Jiří Sádlo se narodil v roce 1958 v Praze a studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd ČR. Píše odborné texty - například Vegetace křovin třídy Rhamno-Prunetea v České republice, 1991; Sanace a rekultivace po lomové a důlní těžbě, 2002, ale i beletrizované eseje: Prázdná země (2007 a 2015), Mlsné čenichání jihovýchodním směrem (2015). Zajímá ho krajina, příroda, hranice mezi civilizací a divočinou, nebo národní kuchyně.

Jiří Sádlo je vnímaný jako kulturní antropolog, který provádí „cosi mezi archeologií, geobotanikou a vybíráním popelnic“. „Jsou to pochopitelně spojité nádoby. Spousta odpadků z tvrdé vědy přetéká na hranici beletrie,“ popsal Jiří Sádlo na Radiu Wawe svůj vztah k literatuře. Vědec a spisovatel se s radostí pohybuje mezi oběma disciplínami. Jeho nová kniha Krajina! čerpá z autorových toulek po okolí Budče na Kladensku, Vysočině, Sudetech a dalších místech. 

„Na jedné straně je jasné, že nedokážeme tu starou přírodní rozmanitost ochránit jinak a účinněji než prostřednictvím nějaké územní ochrany. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že tento způsob ochrany je jakoby náhražkový. Je to něco na způsob dětských domovů, které jsou zlaté, ovšem jen tehdy, když nejsou autentičtí rodiče k dispozici,“ srovnává botanik.

Hostovskému webu h7o.cz před MAČem 2020 prozradil, kde je šťastný. „Všude a nikde. Snad. Asi se na to štěstí ani nesmí moc myslet. Opakem štěstí je neštěstí, ano? Já to nevím, tak se ptám, určitě mi to nepřijde samozřejmé. Základní hygiena je všude, kde to trochu jde, nebýt nešťasten — aspoň občas, trochu a nějakým způsobem nebýt nešťasten. Ale to je jenom ta hygiena, ne štěstí samo.“

Hostovským redaktorům prozradil, že krajina je hodně sbtraktní pojem. „... Krajina, zdá se, nepatří do přirozené zkušenosti, je to novodobý konstrukt. Dřív tam bylo jen nějaké okolí, cesta, území, hranice a tak. Z toho se krajina postupně abstrahuje. Intuitivně, bez odborných definic, z toho pak leze hlavně území větší než katastr a na něm příroda i s lidmi. Koukám na to do Českého lidu ze začátku 20. století, tam to takhle užívají. Pohoda. Až do chvíle, kdy se do toho pojetí opřou všelijaké ty ekosystémové služby, komunální ekologie a environmentální problémy...“

Loading...