Alena Mornštajnová: Každý čtenář čte na základě vlastních zážitků a zkušeností

- Próza - 20. 08. 20

Spisovatelka a překladatelka Alena Mornštajnová se narodila v roce 1963 ve Valašském Meziříčí, kde také žije. Vystudovala angličtinu a češtinu na Ostravské univerzitě. Pracovala jako učitelka anglického jazyka a překladatelka. Vydala romány Slepá mapa, 2013; Hotýlek, 2015; Hana, 2017; Tiché roky, 2019 a knížku pro děti Strašidýlko Stráša (2018). „Knihy byly vždycky součástí mého života, vymýšlet příběhy a sepisovat je do knih jsem chtěla od dětství. Jenomže život se ne vždy vyvíjí tak, jak si představujeme, a tak jsem své přání naplnila až později. Ale při pohledu zpátky vidím, že všechno, co jsem kdy v životě dělala, k mému současnému psaní nějakým způsobem směřovalo,“ říká.

Především díky románu Hana se stala jednou z nejoblíbenějších současných českých autorek. Román byl přeložen do několika cizích jazyků. V červnu 2019 uvedlo  Národní divadlo Brno jeho divadelní adaptaci. „Pokud je to v mých časových možnostech, jezdím na besedy a čtení,“ uvedla pro web iLiteratura.cz.

Psaní knih propadla díky touze vyprávět příběhym které autorka nemohla zažít. „Vyrůstala jsem v rodině, kde se hodně četlo, a protože v mém okolí nebylo mnoho mých vrstevníků a já jsem vyrůstala obklopená dospělými, trávila jsem čas s knihami. Příběhy na jejich stránkách mi často nahrazovaly příběhy, které jsem já sama prožít nemohla, vzbuzovaly mou zvědavost i fantazii, a tehdy zřejmě vznikla touha příběhy nejen číst, ale i psát."

Spisovatelka letos médiím přiznala, že omezí oblíbené besedy se čtenáři, neboť jí berou čas na psaní klid a potřebné soustředění na práci. A kdy nejčastěji píše? „Dopoledne a v podvečer, většinou doma, výborné jsou rezidenční pobyty. Člověk se odřízne od běžných problémů a může se víc soustředit. Nebo alespoň v mém případě tomu tak je. A tvůrčí prostředí rezidenčních pobytů psaní dost pomáhá. Během šestitýdenního pobytu v Krakově jsem pracovala na Haně a v Praze pak na Tichých rocích."

Autorská čtení jsou pro autorku náročná i proto, že s eohlížejí do minulosti. „... besedy jsou náročné v tom, že mluvím o knize, která už je pro mě uzavřená a zpracovávám jiné téma. Ale těší mě, že lidé čtou a chtějí si o knihách povídat. Mám radost, že témata, která mě zajímají a o kterých píšu, zajímají i někoho jiného. A je zajímavé vnímat, jak každý čtenář čte text na základě vlastních zážitků a životních zkušeností a vidí příběh jinak," přibíížila na iLiteratura.cz..

Mornštajnová neupřednostňuje žádné téma, nepíše totiž lehce. „Nic se mi nepíše lehčeji. Já lehce nepíšu, pokud to tak vypadá, je to výsledek neustálého pročítání a proškrtávání. Nad textem hodně přemýšlím, snažím se, aby plynul, ale přitom byl výstižný. Když za den napíšu dvě stránky, považuji to za velice plodný den."

Loading...