Pavel Brycz: Teď si užívám luxusu, že píšu to, co chci

- Historie - 10. 09. 21

Pavel Brycz se narodil v roce 1968 v Roudnici nad Labem, ale vyrůstal v mostě. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a dramaturgii na Divadelní fakultě AMU v Praze.

Píše prózy, básně i rozhlasové hry, věnuje se literatuře pro děti a televizní scenáristice. Zkusil práci reklamního textaře i pedagoga.

Atmosféru severočeského Mostu zachytila povídková prvotina Hlava Upanišády a kniha básní v próze Jsem město. Za tu získal v roce 1999 Cenu Jiřího Ortena.

Jeho knižní debut v oblasti dětské literatury Kouzelný svět Gabriely s ilustracemi Šárky Zíkové (2006) byl nominován na Magnesii Literu 2007.

Zájem čtenářů i kritiky vzbudila jeho románová epopej Patriarchátu dávno zašlá sláva (2003). Napsal tituly Tátologie a Co si vyprávějí andělé (obě 2011).

V knize Největší muž na světě se věnuje odkazu legionářů, hledání mužského vzoru, ale i vzpouře proti režimu. Celý příběh postavil na obdivném pohledu chlapce na strýčka. „Možná mě legionáři zlynčují, ale doufám, že ne,“ svěřil se Brycz na iDNES.cz.

V rozhovoru pro Deník zase autor popsal svou literární kuchyni. „Baví mě sledovat rodinné vztahy. Ovlivňují nejen celý život jednotlivce, ale celá ta dnes často rozklížená rodinná buňka formuje i podobu států a celý náš globální svět a chápání kosmu. Z tohoto pohledu je tento mikrokosmos často pěkná divočina a třetí světová válka. Pokud v něm panuje chaos, tak jednotlivec nebude nikdy schopen fungovat v řádu. Střídavou péči jsem vždy nazýval „zločinem proti lidskosti“, a tak jsem hledal zajímavý klíč. Témata jsou ale všude kolem, a pokud v sobě dlouho nosím vášnivou touhu se k něčemu vyjádřit, pustím se do toho.“

Pavel Brycz popsal i moment, kdy se zkoušel živit psaním. „V minulosti jsem se živil psaním komerčních textů, tedy reklamou, ale netěšilo mě to. Teď si užívám luxusu, že píšu to, co chci. Vydělávám si stále jazykem a svým vztahem k němu, ale jde o učení českého jazyka a literatury i tvůrčího psaní na střední škole. Vedle toho stále píšu pro Českou televizi a Český rozhlas, a naskytne-li se další možnost psát pro film, určitě se toho nezřeknu. Byť je pravda, že mám stále nějakou práci po práci, propsané noci, víkendy, žádné dovolené. Na prahu padesátky jsem kapku unavený,“ přiznal.

Loading...