Maja Vidmar: Musíme tvořit z toho, co jsme…

- Slovinsko - 18. 05. 22

Maja Vidmar se narodila v roce 1961 ve městě Nova Gorica. Vystudovala slovinistiku a srovnávací literaturu na univerzitě v Lublani. Pracuje na volné noze a věnuje se poezii. Publikovala řadu básnických sbírek, první, Vzdálenosti těla, vyšla v roce 1984. 

Dále publikovala třeba sbírku Jak se zamiluješ v roce 2011, o které sama uvedla: „Základem těch básní je rozmývání hranic tří diskurzů: básnického, diskurzu lásky a diskurzu vysvětlování lásky.“ 

Knižní překlady jejích básní vyšly v Rakousku a Chorvatsku; je laureátkou Ceny Hubert-Burda-Stiftung, Jenkovy ceny a ceny Prešerenova fondu. V poslední době je mentorkou kurzů tvůrčích psaní Gita jógy (Gita v sanskrtu znamená píseň…). 

„Člověk je schopen tvořivě žít, aniž by se etabloval ve zprostředkovaných vzorech života a fungování. Pojem zdraví proto přímo souvisí s kreativitou,“ zdůrazňuje Maja Vidmar s tím, že všichni jsme kreativní. 

Maja Vidmar ovšem zdůrazňuje, že kreativita je také politicky nebezpečná. „Stvoření je důležité svou přítomností v současnosti, v čase, a v bezpečném prostředí. Pouze tímto způsobem můžeme dostát autentičnosti, což je nezbytné pro kreativitu. Musíme tvořit z toho, co jsme, nic jiného nefunguje,“ říká Vidmar. 

Podle ní nejde v kreativním psaní, které vede, o hodnocení hotových výtvorů, ale o hravost zaměřenou na efektivitu. „Podporuji relaxační cvičení a tvůrčí techniky psaní a vyhledávání kreativního obsahu.“ 

„V současné době můžeme být jen sami se sebou. Často je těžké přijmout sebe sama, je totiž snazší vypořádat se s minulostí, což je iluze, protože neexistuje. Ve vztahu k minulosti můžeme cítit lítost a úzkost z budoucnosti,“ myslí si Vidmar. 

„Žijeme ve světě, kde je vše zaměřeno na odtržení od tohoto okamžiku, což je podporováno konzumním, mediálním a společenským působením. Zaměřujeme se na to, co roste. Věnujeme pozornost tomu, co se děje nyní. Je to neuvěřitelně krásné, protože v budoucnosti a ve vzpomínkách neexistuje žádné skutečné potěšení,“ tvrdí poetka. 

Loading...