Výsledky hledání
Vyhledávaný výraz:
⇾ acc6.top GCash การซื้อบัญชี
Filip Topol: Nebe je zatažený
Jáchym Topol: Já jsem přepisoval ty kapitoly třicetkrát, padesátkrát
Jáchym Topol: Pár zajímavých textů určitě vzniklo alespoň v částečné nepříčetnosti…
Jáchym Topol: No a pak nastane čas bušení do stroje. A pak škrtání a přehazování a přepisování…
Petra Soukupová: Nepíšu o šťastných lidech, ačkoli bezpochyby nějací jsou
Dora Kaprálová: Není na tom nic ujetého, na tom technu, na té lásce
Tereza Boučková: Kdo se zabývá psaním, ten ví, že je to boj
Já jsem se z toho vypsal
Tone Škrjanec: Teď je tak krátké a minulost i budoucnost tak obrovské
Petr Hruška: Tuzemské literatuře chybí pozornost k tomu, co je blízko
Ivan Štrpka: Myslím na to v samotnom tekutom skupenstve tohto „písomyslenia“
Tereza Semotamová: Je to o migrantech a vykořenění
Den jedenadvacátý: Co je třeba k tomu, aby se dav snížil k násilí
Nedim Gürsel: Navzdory tomu, že řadu let žiji v Paříži, píšu stále turecky
Den devětadvacátý: "Nepochybuji o tom, že to „pak“ vůbec nebylo dobré..."
MAČ 2025, den devátý: Ahmedur Tutul Chowdhury a Tomáš Forró
Tomáš Janovic: Paradoxom je už len to, že ho znárodnili ako komunistu...
Svatava Antošová: Toulám se a nestačím zírat
Marek Torčík: Zvítězit a prohrát v literatuře nejde, není to soutěž
Oleksandr Irvanec: To, že píšu krásné lyrické básně, ví ten, kdo to vědět potřebuje
Vratislav Kadlec: Těch knížek a toho psaní je vlastně trochu moc
Tomáš Míka: Koronavirové období jsem přežil
Maja Vidmar: Musíme tvořit z toho, co jsme…
Marek Toman: Rešerše byly vykonány i nohama
Ota Filip: Člověk v tom strachu zachraňuje co se dá…
Jan Škrob: Nikdo nevěděl, že to takhle dopadne
Pavel Tomeš: Zní to trapně, laskavý humor, ale i vtip umí literaturu
Simon Stranger: Zpočátku jsem se nemohl přimet k tomu, abych uvěřil, že je ten příběh pravdivý
Petr Stančík: Začíná mi to tu teď normalizaci silně připomínat
Oksana Zabužko: Spisovatelé jsou určeni k tomu, aby hráli roli „morálních autorit“
Jana Beňová: Snažím se zůstat na tomhle světě, nechce se mi na ten druhý
Çiler İlhan: V Turecku je to velká výzva být žena
Zita Izsó: Snažím se napsat ne to, co chci, ale to, co vidím
Mária Ferenčuhová: Z hlediska věčnosti je jedno, jestli v tomto světě, s tímto tělem...
Pavla Horáková: Svět je plný zázraků, a čím méně o tom pochybuju, tím víc jich zažívám
Třináctý den: Muž toužící, muž zpochybňovaný, muž zpupný a směšný
Jan Folný: Muž toužící, muž zpochybňovaný, muž zpupný a směšný
Patrik Linhart: A to není málo
Tarik Tufan: Najít znovu to, co se vytrácí, když člověk ve svém životě znejistí
Jaromír Typlt: Je to absurdní doba, která přinesla zapomnění
Tomáš Vůjtek: Jak jsme vyhnali Němce a jak jsme se s tím smířili
Petr Placák: Čím víc toho lidé mají, tím jsou nespokojenější a ustrašenější
Petr Veselý: Sakralita je skryta v tom nejvšednějším
Bergþóra Snæbjörnsdóttir: Tělo si toho dost pamatuje
Viki Shock: Tulák Charlie, to byl podle mě opravdu frajer!
Den první. Festivalový koráb vyplul na měsíční plavbu. Tomáš Přidal rozdal i tisky kreseb
Cosmin Perţa: Nejde o to reprodukovat realitu v měřítku 1 : 1, protože to je nemožné
Karol Sidon: Kdybych byl Sváťa Karásek, tak bych to zpíval
Podcast MAČ 2020: Andrea Tompa a Zdeněk Volf
MAČ 2025, den 25: Touhfat Mouhtare a Vladimír Morávek
Ľubomír Feldek: Umelec tu nie je na to, aby sa ľutoval, ale aby tvoril
Pavel Tomeš: Mám dost divokou fantazii a podléhám dennímu snění
Tatiana Țîbuleac: Dělám to, čeho je skutečně zapotřebí?
MAČ 2018 opouští také Ostravu: tureckého hosta doprovodí Eva Turnová
Leonid Dranko-Maisyuk: Co je to Puškin?
Marek Vadas: Hodně energie věnujeme tomu, abychom měli peníze navíc
Po nějaké době uvidíte, jak je to jednoduché
Lluís-Anton Baulenas: Píšu o tom, jak čelit životu
Dato Turashvili : Knize se nic nevyrovná v tom, jak umí nasytit ducha lidské bytosti
Zuska Kepplová: Aby som lepšie rozumela tomu, ako píšem, potrebujem sústavu zrkadiel
Bianca Bellová: Modřiny a cepování vypovídá spíše o tom, že si vzaly kretény...
Pavel Brycz: Teď si užívám luxusu, že píšu to, co chci
Jón Gnarr: Chci být součástí té surrealistické revoluce, která je tolik potřeba
Bianca Bellová: Musíme to tady společně nějak přečkat a vzájemně se podpírat
Petra Hůlová: Moje máma mě přemlouvala, ať to nevydám, že si tím zničím pověst
Tadeusz Dąbrowský: To, co chápeme, chápeme každý svým způsobem
Iveta Gibová : Cynismus postávám brání v tom, aby se zblíznily
Nikola Šuhaj lhář, podvodník a zloděj aneb Příběh lásky, směšnosti a touhy
Sjón: Realismus islandského spisovatele je ten magický
Margo Rejmer: Je to dílo představivosti, ale také proces porozumění
Fredrik Brattberg: Jak herci, tak diváci vědí, že je to podruhé
Krisztina Tóthová: A co se skrývá kdesi v hloubce, to by mohl prozradit jedině Krteček…
Dušan Taragel: Spisovatelia si môžu sami za to, že sú ohrozeným druhom
David Zábranský: Ve dvaceti člověk musí být levičák, pak z toho vyroste, jak se říká
Teťana Maljarčuk: Psát několik dní, pak to všechno spálit chlastem
Lucie Faulerová: Čekám, jestli mě to zavede dál
Tomasz Różycki: V poezii se slova musí bránit, ale i hrát a zpívat
MAČ 2024: Tolik taiwanských literátů střední Evropa ještě nezažila
Jaroslav Rudiš: Zachycuji tenhle svět v téhle době… aneb Amerika
Den desátý. Festivalový program roste: Etela Farkašová a Andrea Vatulíková & Tomáš Hrubiš
Marek Šindelka : Když někdo mluví o pravdě a lásce, může to taky myslet vážně
Tomáš Zmeškal: Nezajímalo mě psát román ve velké tradici 19. století
Shota Iatashvili: To je chemie, ne erotika
Martin Švanda: Ono si to řekne samo
Den sedmadvacátý: Dlouhé kapitoly se střídají s těmi krátkými...
Ľubomír Feldek: Básníci to je samé já, já, já…
Turnová, Krchovský: I když to vypadá, že spolu nesouvisíme, máme hodně společného
Hana Lundiaková: Kanceláře jsou ghettem, kdo by to byl řekl?
Jan Maksymiuk: To nejzajímavější si matka vzala s sebou navždy…
Jiří Sádlo: Asi se na to štěstí ani nesmí moc myslet
Maryna Hrymyč: Niekto ma chce vyhnať z tohto miesta
Petr Čichoň: Když se nepovede báseň, nikomu to nevadí
Karel Steigerwald : „Myslím si, že nás to čeká zas.“
Ignacio Vidal-Folch: Realita je projekcí touhy, která se zakládá na událostech
Den sedmadvacátý: Ten kraj je můj rodný, nikdo mi jej neodpáře
Pavel Trtílek: V jednu dobu to byl Ionesco nebo Becket
Mila Haugová: Autorské čítanie transformuje to neviditeľné do viditeľného
Andraž Polič: Ženská moc je to, co poslední civilizace ignorovaly
Murat Özyaşar: Táta byl muž. Řekl, že tento svět nepřežije
Pelin Özer: Jsi tak ošklivý, tak moc tě miluji
Zarafest: Pořadatelé tentokrát slibují opulentní hostinu....
Olga Stehlíková: To, co je jiné, není nutně špatné
Podcast MAČ 2020: Benedek Totth a Jiří Sádlo
Tomáš Přidal nechává setnout jahody gilotinou a vánoční stromek zase vykouřit jointa
Václav Kostelanski: Psal jsem, jak mi to přišlo do hlavy — a hotovo
Vít Slíva: Čteme si se studenty to, co zrovna považuju za mocné
Ján Púček: Neviem si predstaviť, že by som to robil nejako inak
Ivana Dobrakovová: Nejako ma to celé príliš zraňuje
Oleksandr Klymenko: Když kráčíte po ulici a střídáte levou nohu s pravou, také Vám to nevadí
Arnošt Goldflam: Když něco chceme, nemůžeme to chtít od Prahy...
Osamělí běžci startují v Brně, Jaguáří techno dozní ve Lvově
Lale Müldür. Píšu spontánně a zvuk i obsah jsou jedno a to samé
Den osmadvacátý: Lidskost se projevuje těmi nejpodivuhodnějšími způsoby
Válka, která změnila Rondo aneb Co to je válka?
Stopy nevedou k sebepoznání, dům i člověk jsou totiž někde jinde
Bernardeta Babáková: Ten angrešt už navždycky bude chutnat jako popel
Stanislav Rakús: Považujem literatúru a text za médium na tichý príjem
Marian Palla: I Kdybych se nenarodil, stejně mi to nepomůže
Patrik Linhart: Někdo to dělá rád na záchodě… Odpovíte?
Arnošt Goldflam: Baví mě to střídání – psát, režírovat i hrát
Luděk Marks: Karel Hynek Mácha to byl underground!
Ján Litvák: Podľa mňa to už nikto nedokáže sledovať a objektívne hodnotiť
Dvanáctý den strhává masku civilizace aneb Střídání kulis tady a tam
Vigdis Hjorth: Nic jako neutrální pohled neexistuje... Fikce to odhaluje
Pelin Özer: Žijeme svůj příběh, sklízíme to, co zaséváme
Alexandra Salmela: Představovala jsem si to jako Hurvínek válku
Marin Mălaicu-Hondrari: Zpočátku to bylo docela těžké
Viktor Horváth: V režimu, jako byl ten socialistický, je vlastně každý dítě
Alena Zemančíková: Jenže některé věci jsou jako ten divoký vstavač
Mým úkolem je spíše vyhazovat to, co píši, než jenom psát
Petr Borkovec: Osobitý styl, to je básnická cesta do pekla
Měsíc autorského čtení se loučí i ve Wroclavi: Olga Tokarczuk
Štěpán Rusín: „Je to Brno. Máloměsto. Božská prdel světa…“
Veronika Bendová: Když začínám psát, nevím, jak to skončí
Marian Palla: Toto je zřejmě poslední vernisáž, na které můžu kouřit
Jurij Vynnyčuk: Potkal se Polák, Žid, Ukrajinec a Němec, bylo to ve Lvově…
Haydar Ergülen: Poezie je příliš krásná na to, aby byla výsadou básníků
17. den MAČ 2023: Erlend Wichne a Filip Klega, Eva Marie Růžena, Martin Dytko, Tomáš Štiler
Roman Honet: Teplo v ruce není baterkou, možná je to jizva, která je důležitá, ne paprsek světla
Nevěřit nikomu nad třicet? – to dneska platí spíš opačně...
MAČ 2018. Nejen Turecko, ale také režisér Peter Krištúfek
Oya Baydar: Turecko je země zázraků, ale teď je mi z něj smutno
Lenka Procházková: Paměť dnes začíná ztrácet a je to umělý výmaz paměti
S omluvou Pavel Kohout... To píšu do každého svazku z padesátých let
Gabunia: Řekli mi, že ty texty nemají žádnou literární hodnotu
Peter Repka: Z odstupu sa na ten odchod pozerám ako na príchod
Pavel Trtílek: Brno dovede zaseknout drápy do člověka, kterej mu to dovolí
Tarık Tufa: Protože spolu lidé málo mluví, proto vlastně neví víc
Hledání slepých míst má také smysl. Jaká je ta ukrajinská cesta?
Alexandra Salmela: O hrdinoch sa rozpráva stále, no – sú to skutočne hrdinovia?
Holman: Nevím, co to moravský národ je. Já Moravu vnímám zemsky
Jiří Stránský: Náš přístup k demokracii je zkažen těmi lety komunismu...
Jak to, že lidé, kteří odjeli transportem do neznáma, nikomu nechyběli
Tobiáš Jirous: Nechápal jsem, proč tstarší kluci zpívají o holkách ze školky
Ivan Binar: Tenkrát byl strach naším každodenním průvodcem… A bát se musíme i dnes
Psaní je životem pro dva lidi. Platí to pro umění i pro novinařinu?
Iskender Pala: Slíbil jsem, že vstoupím do snu, ale ten slib nespal
Jesús Ruiz Mantilla: To, že diktatura skončí, nebylo vůbec jasné
Jiří Hájíček: Nulová stylizace, bez metafor, jen těch pár slabik a slov a pak ticho…
Petr Borkovec: Reagovat na to, co se děje, a přitom nepsat publicistickou poezii
Goldflam: „Nehledám, ono to často přichází samo, někdy neočekávaně, znenadání“
Ostrava bez literatury? To by byl její konec, tvrdí pořadatelé MAČe 2018
Luis Leante : Stačí si doma sednout a psát. Otázkou je, kdo to pak vydá...
Pětadvacátý den: Po bílém teroru měl být mír a klid. Co je ti vlastní, Jonáši?
Eva a Klára Pospíšilovy: Sexuální orientace není to jediné, co hrdinu definuje
Olga Tokarcuk: Ve světě existuje univerzalismus a možná i nějaký nadčasový stav
Emil Hakl: Co jsem měl udělat, to už jsem udělal, nebo spíš neudělal..
Radka Denemarková: Ženy nemusí vždy stát ve druhé řadě, je to otázka lidských práv
Dora Kaprálová: Rychlé psaní, narcistní exhibice a převleky plné cynismu to není můj svět
Sedmnáctý den je na menu věda, fikce a environment a komik, který to občas myslí vážně
Tuna Kiremitçi: Bulharská angličtina a létající koberec & Witold Szabłowski: Turecko je jako přívoz
Dominik Bárt: Chceme to dělat po svém, prostě jenom ,dělat dobře‘
Jana Šrámková: Když nějaký text zaujme všechny, tak mě bavit nebude
Dora Kaprálová: Všechno dělám proto, abych to jednou mohla napsat
Xavier Farré: Básník i malíř dělají to samé, jen používají jiné výrazy
Adolfo García Ortega: Ti, kteří se dívají dovnitř, a ti, kteří se dívají ven
Slavný dramatik a prozaik mění svůj styl. Dějiny píše ten, kdo chce zvítězit.
Den dvacátý: Historie je ten zvláštní druh prachu, ze kterého nejde nic postavit
Małgorzata Rejmer: Čím hlouběji jdeme do tématu, tím více bychom měli pochybovat
Stein Torleif Bjella: Nikdy není pozdě změnit život, něčeho dosáhnout
Aslı Perker: Jediný důvod, proč jsem novinářkou, je ten, že nechci být spisovatelkou
Poslední den MAČ 2023: Stein Torleif Bjella a autoři čtou ze svých rukopisů
Třicátý den: Psaní je život, ve kterém se lidé snaží prožít to, co třeba v reálu nemohou
Michal Havran: Istú časť energie a peňazí musíme dať na to, aby bola spoločenská zmluva funkčná
István Vörös: Kdo hodně pracuje, hodně píše. Není to samozřejmě vždycky dobré
Sylva Fischerová: Praha je větší. Ale lidi tam člověk taky potkává furt stejný...
Ivan Landsmann: Nejsi ty nějaký chytrý...
Ayfer Tunç: Tureckou literaturu Západ stále buď nemůže, nebo nechce brát na vědomí
Jurij Vynnyčuk: Ukrajina má 45 milionů obyvatel, ale knihy tiskne v nákladu dva až tří tisíce
K. A. Skomsvold: Když jsem se musela s něčím vyrovnat, snažila jsem se to vystihnout jednou větou
Gökçenur Çenge: Všechna ta slova v zádech...
Pavel Kohout: Literatura už není ta droga...
Magdaléna Platzová: Teď se budu trochu červenat...
Petr Čichoň: Říkali mi, že jsem také Prus
Eva Turnová a Jaroslav Rudiš: Na cestě
Poezie je mrtvá. Tak někomu darujte básníky
Ayşegül Çelik: Čtenář literatury je tak krásný…
MAČ 2025, 23. den: Véronique Tadjo a Dominik Bárt
Den patnáctý: Když jsem psal slova perem, cítil jsem jako Michelangelo, i když jsem nevěděl, kdo to je
Tuna Kiremitçi: Podstatou není láska, ale osamělost
Proti světu se nevymezoval, byl takový, jaký byl...
Den čtyřiadvacátý:Texty jako součást procesu
Diagnóza dnešní doby: rodinné drama a talk show
Kristín Svava Tómasdóttir: Ženská dekadence je nejlepší
Den dvou jedniček: Z poezie se žít nedá, bez ní také ne
Hlučínsko literární: „Johan, čemu furt nosiš ty širy?“
Rodriguez píše v baskičtině a texty pak překládá do španělštiny
David Zábranský: Já zase nejsem tak čtenej autor...
Pyramidy dnů. mezilidské vztahy v té nejintimnější podobě.
Podcast MAČ 2020: Krisztina Tóth a Petr Kukal
Eva Talpová: Knihy nekoušou, nebojte se je číst!
Murat Uyurkulak: Zlost a Žár, ale také i prostor k zamyšlení
Tatiana Țîbuleac: Cynismus jsem zabalila do hedvábného šálu
Michal Přibáň: Takový mistr jako Dietl nejsem
MAČ 2025, den desátý: Hamid Ismailov a Tereza Boučková
Dániel Varró: Snažím se psát tak, jak mluvím
Michal Viewegh: Jsem tak trochu malý Mozart...
Eva Turnová: ... a všichni hráli stejný play list
Tuna Kiremitçi nemá rád tragédie, ale píše o nich
25. den MAČ 2023: Simon Stranger a Jaromír Typlt
Podcast MAČ 2020: Tímea Pénzes a Petr Hruška
Gonca Özmen: Žijeme v období teplé i studené války
Den dvacátý: Básně můžeme číst jako pasivní texty
Fenomén zahrady, samoty, ticha a hudby Etely Farkašové
Levente Csender: Čím stručnější, tím lepší. Móda mě nezajímá
Dlouhý den na planetě Kavkaz. Goldflam ochořel a do Ostravy nedorazí
Turecký med a šavle aneb MAČ 2018 v Brně končí
Roman Ludva: Každý se narodí s určitým talentem
Dumitru Crudu: Tato válka nebude mít vítěze
Ondřej Štindl: Třeba je pod tím povrchem prázdno
Nóra Ružičková: Baví ma rozhranie, kde sa text stáva obrazom
Karel Škrabal: Český literární provoz je takový „bahňák“
Eugen Brikcius: Ty se starej o mou duši, já se postarám o tvé tělo...
Když je žena také přítel a milování jakousi formou angažovanosti...
Pavlo Korobčuk: Literatura, ta se nevytrácí, stále se mi nějak zdá
Den šestý: Pavel Kolmačka v Košicích - "Já texty spíš potkávám"
Den druhý: festivalový rychlík zastavuje také v ostravském Divadle „12“
Chung Chung: Muž mnoha talentů a básník vyznávající autentičnost
Dva básníci, dva přátelé a také Jaroslava Oválská v Brně
Sema Kaygusuz: Na prvním místě je důstojnost, pak teprve umění
Sylva Fischerová: Jeden obraz nebo tónina báseň neudělá
Bragi Páll Sigurðsson: Tato kniha je spíše thrash metal
Balla: Tlusté romány píšou ti, co se chtějí literaturou uživit
Marek Švehla: Mam novinářské ambice. K těm patři i psaní knih
27. den Měsíce autorského čtení patří básníkům Tallovi a Škrobovi
Val McDermid: Čím více mluvíte s lidmi, tím lépe poznáváte svět
Rosa Ribas: Naše kultura není ta jediná, je jedna z mnoha
Den dvaadvacátý: Právo na ironii a témata všedního života
Murat Uyurkulak: Jsem spisovatelem neoficiální historie Turecka
Hnát Daněk: Takzvanými proudy vědomí stvářena celistvost
Loading...
