Dániel Varró: Snažím se psát tak, jak mluvím

- Maďarská čítanka - 28. 03. 22

Maďarský básník a překladatel Dániel Varró se narodil v roce 1977. Vystudoval maďarštinu a angličtinu. Debutoval sbírkou milostné poezie Szívdesszert (Srdcový dezert), o deset let později (2016) ji následovala básnická kniha Mi lett hova? (Kam se co podělo?), která je jakýmsi shrnutím autorova bytí, ironickým a hravým zúčtováním se sebou samým.  

Píše také básničky a říkanky pro děti a překládá. „Mám rád bezprostřednější básnický způsob promlouvání. Zároveň trpím takovou mánií, využívám všechny možné básnické formy, snažím se vrůst do tradic a zpětně odkazovat k nejrůznějším básníkům a básním,“ říká o sobě. 

Do poezie vstupuje řada technologií ze života lidí obklopených moderními technologiemi. "Jsem městský básník, městské dítě: někdy se trochu stydím, že nevím, jaký strom nese které ovoce, nepoznám ptáky podle jejich cvrlikání, ale k tramvajím mám mnohem důvěrnější vztah, protože jsem vyrostl v domě, kolem kterého vedly koleje. Svět dnešních dětí je zcela protkán technikou a já jsem o nich psal ve svých dětských básničkách. Svět techniky se objevuje i v mých verších, protože je součástí našeho každodenního života,” říká. 

Zároveň však autor netvrdí, že poezie už nemusí být vznešená. “Taky bych si to teď netroufl říct. To, že má básník melancholický, smutný a tragický tón, je v podstatě maďarská vlastnost, na to jsme zvyklí, to se učíme ve škole, to považujeme za dobré. Ale například v anglické poezii existuje žánr pojmenovaný „lehká poezie“, obsahuje lehké, vtipné, satirické básně, které se těší stejné úctě jako cokoli jiného a nejsou považovány za méně hodnotné, protože nejsou vznešené, ale právě proto, že jsou poplatné době nebo ironické.” 

“Rád píšu přátelské, srozumitelné básně. Jako čtenáři mi vadí básně, při jejichž čtení prostí smrtelníci nerozumí ani slovo, což je někdy výrazná tvář současné poezie... Byly doby, kdy jsem si myslel, že dokážu napsat báseň pro každého, aby o ně nikdo nebyl ochuzen,” říká. 

“Většinou se snažím psát tak, jak mluvím; Líbí se mi přímější poetický způsob vyjádření. Zároveň jsem posedlý používáním různých forem, zakotvit je v poetických tradicích a rezonovat se všemi styly předchozích básníků a básní. Snažím se zapojit jazyk poezie tak přirozeně, jako se mluví v každodenním životě. To jsem si taky nevymyslel, dělali to kdysi dávno,” upozornil. 

Loading...