Michal Viewegh: Jsem tak trochu malý Mozart...

- Láska je práce - 03. 10. 19

Spisovatel a publicista, bývalý nakladatelský redaktor Michal Viewegh se narodil v roce 1962 v Praze. Vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, učil na základní škole v Praze – Zbraslavi, byl dva roky redaktorem nakladatelství Český spisovate a pak se stal spisovatelem.

V roce 1993 dostal Cena Jiřího Ortena za autobiografický román Báječná léta pod psa a v roce 2005 čtenářskou cenu Magnesia Litera za knihu Vybíjená. Napsal například knihy Výchova dívek v Čechách (1994), Účastníci zájezdu (1996), Román pro ženy (2001), Román pro muže (2008), Biomanželka (2010), Biomanžel (2015), Muž a žena (2018) a nejnověji Povídky o nelásce.

Volné pokračování románu Biomanželka od Michala Viewegha může být jen Biomanžel. Láska je práce, bytí v tržní společnosti jí klade pouze překážky a nevěřící, letité páry jen nervózně koulí zraky, čím vším si lze ten společný život ještě zkomplikovat...

Literární hvězda, spisovatelská stálice tuzemského uměleckého „háje“ na MAČi v roce 2016 představil výpravný pohled do existence Čechů, kterým se náhle nemusí vše jen dařit. A jeho poznamenaní hrdinové už hledají pomoc v noblesních sedačkách psychoterapeutických ordinací.

„Muži jsou jen koneckonců civilizovaná zvířata... Mít rád neznamená vlastnit...“ odvaluje autor jeden takt románu za druhým. A pádí k odbočce v podobě solidní společensko-vztahové úvahy. „Větu Kdes kurva byla. Tuhle větu by se holčičky měly učit už ve škole... Větu Kdes... by se měly učit ženy a dívky po celém světě,“ diktuje spisovatel. 

Zábavný, pravdivý, top spisovatel, jehož forma vyprávět nepodléhá syndromu vyhoření. Prozaický ping-pong Viewegh častuje skvělými dialogy a obrázky ze života ve společnosti, která se snad nikdy neměla lépe.

A po čtení následovala i velmi výživná debata. A mistr i leccos prozradil. „Spisovatelé jsou od toho, aby z těch všedních historek dělali ty nevšední,“ děl Michal Viewegh. A jeho fanoušci se bavili i na téma toho, že svět jeho úspěšných a spokojených literárních mužů dodýchal.

„Láska už mě nebaví,“ shrnul třeba svůj stav přední český spisovatel. „Když jsem si užil ten život plný večírků,“ naznačil autor. „Já sám nevím, jak si pomoc. Pomáhají mi ty nejvíc banální věci, abych před depresí utekl... Samoléčba nefunguje.“ 

„Jsem rád, že už jen přežívám, takže ať se Zemanem a Klausem a politikou už zabývá někdo jiný. Psával jsem o nich fejetony, ale teď, když jsem přežil něco, co přežije jen tak devět procent lidí, už chci jen dožít,“ zdůraznil svou současnou polohu Viewegh.

Jeho osobní život za psoleních pár let nabral "literární" spád. "Určitě píšu i jinak než před šesti sedmi lety, kdy mi praskla aorta. Píšu pomaleji a logicky mě ta prožitá hrůza změnila. Snad ale v něčem i k lepšímu. Donchuanské povídky o lásce bych dneska nenapsal, protože žiju jinak," prozradil například v rozhovoru pro Deník.

"Možná jsem si nějaký trest za hříchy z mého hedonistického období zasloužil, ale že by měl být až takhle radikální, to si vážně nemyslím. Už jsem to párkrát říkal, ale ano, jsem tak trochu malý Mozart, který říká: Zahraju vám, ale řekněte mi, že mě máte rádi. Potřeba pozitivní odezvy od okolí ve mně je a nebudu ji popírat..." uvedl v jedné z odpovědí.

 

Loading...