Podcast MAČ 2020: Krisztina Tóth a Petr Kukal

- Podcast MAČ 2020 - 29. 04. 25

Krisztina Tóth

Narodila se v roce 1967. Básnířka, spisovatelka, překladatelka a autorka knih pro děti původně studovala sochařství, teprve později se dala na literaturu. Za univerzitních studií pobývala dva roky v Paříži. Nyní žije v Budapešti.

Překládá francouzskou poezii, vyučuje kreativní psaní. Vydala deset básnických a osm prozaických knížek. Její díla byla přeložena do více než patnácti jazyků, v češtině vyšla sbírka povídek Čárový kód (Fra, 2011), román Akvárium (Fra, 2014) a pohádková knížka Dívka, která nemluvila (Baobab, 2018). Dále vydala knihy Pixel (2022) a Rozprávka o pandémii (2020).

První sbírka novel Čárový kód (Vonalkód, 2006) oživuje prostřednictvím velmi osobních příběhů sedmdesátá léta. Postavy prvního románu Akvárium z roku 2013 živoří koncem čtyřicátých let na zchátralé pavlači s opadající omítkou, omámení pachem polévek, drcení bídou jsou vzdálení od bytí, které považujeme za normální.

Autorka s vynikajícím citem propojuje naturalismus, ironii a černý humor. V dětské literatuře na sebe upozornila tvorbou s nezvyklou tematikou, kdy zatraceně tabuizovaná témata zpracovává humorným tónem a se sobě vlastní lehkostí.

„Označení básnická próza mě poněkud rozčiluje, protože si člověk může myslet, že bude číst nějaký přehnaně vyzdobený text se spoustou ornamentů,“ prohlásila v rozhovoru s Radimem Kopáčem. „Usiluji o radikální jednoduchost, ve svých příbězích se pokouším uchopit takové okamžiky a situace, které mají schopnost ukázat určité období a určitý lidský osud. Pravá poezie, stejně jako dobrá próza, vůbec není mnohomluvná, naopak – vyhmátne podstatu, je přesná, hustá, hutná,“ dodala.

Petr Kukal

Narodil se v roce 1970 v Poděbradech. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, pracoval jako učitel, šéfredaktor časopisu Moderní vyučování a šéfredaktor nakladatelství Alter. Působil na tiskovém oddělení ministerstva kultury (správce twitterového účtu) a jako mluvčí Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Nyní je správce sociálních sítí a specialista komunikace v Národní knihovně ČR.

Vydal na dvacet knih: poezie (Předposlední vlak, 2017), prózy (Deník muže ve středních letech, 2013), pro děti a mládež (Písmenková polívka, 2020) a učebnic (Slabikář, 2018). V roce 2018 mu byla udělena pamětní medaile města Poděbrad.

První básnická sbírka Dávnočas mu vyšla už v roce 1996, další, Služský hřbitov (24 čtyřverší o 24 náhrobcích na hřbitově v obci Sluhy), v roce 2003, v roce 2005 knížka pro nejmladší čtenáře Říkejme si přísloví. V roce 2006 mu vyšla další básnická sbírka Polabské evangelium a sbírka příběhů s otevřeným koncem pro děti Znamení ďábla (se spoluautorkou Svatavou Janouškovou). V roce 2007 vydává knihy O počítačích převážně nevážně (sbírka esejů), Povídání a hry s českými příslovími (navazuje na předchozí titul Říkejme si přísloví), v roce 2008 mu vychází Environmentální výchova v příbězích (opět se Svatavou Janouškovou) a kniha příběhů pro děti Tajemství Panské zahrady.

Účastní se literárních soutěží, v nichž získává první místa (například děčínská cena Vladimíra Vokolka v roce 2005, Literární Varnsdorf 2006 nebo v roce 2006 soutěž Dopište Viewegha). Je členem porot několika literárních soutěží (Macharův Brandýs, Literární soutěž knihovny Čelákovice).