Tobiáš Jirous: Nechápal jsem, proč tstarší kluci zpívají o holkách ze školky

- Próza - 19. 05. 22

One man show básníka, prozaika, hudebníka a byvšího autora osobitých hudebních recenzí v Reflexu Tobiáše Jirouse na MAČi v Brně v roce 2010 bylo autobiografické a zábavné. Jeho první básnickou sbírku redigoval Egon Bondy, kterému Jirous dával číst své prvotiny. V jeho textech jednoduše zní underground – jeho minulost, přítomnost, ale i budoucnost. 

„Underground je pro mě něco, do čeho jsem vyrůstal. Myslel jsem si, že takový je svět, nepřišlo mi to divné. To, co mi přišlo divné, byla spíše normalizační popkultura. Nechápal jsem, proč třeba nějací starší kluci zpívají o holkách ze školky,“ vysvětlil Českému rozhlasu syn Věry Jirousové a filozofa Jana Němce. 

Z telefonátu s norským bohemistou anebo z monologu k zubní lékařce otálející s aplikací lokální anestezie se brněnské publikum v Huse na provázku na MAČi mohlo dozvědět spoustu zajímavého z autorových myšlenek a zážitků. „Blbé práce bude dycky dost,“ tvrdil prozaik a básník. 

„Nebudete tomu věřit, ale nakonec jsem těch recenzí napsal sto, i když přicházelo dost negativních ohlasů. Jsem zastáncem toho aktivního přístupu. Ke všemu. I k takovejm jakoby zavedenejm tématům a disciplínám,“ popsal v průběhu večera recenze, jež psal pro Reflex. 

„Tady ta knížka, ani nevíte, jakou z ní mám radost,“ dostal se Tobiáš Jirous i ke čtení poezie z výboru Noční můry noční můry (2009), který shrnuje jeho dvacetiletou básnickou tvorbu. „Dva roky jsem ji takzvaně připravoval, dva roky jsem vedl dialog se svým nakladatelem, který normálně básně nevydává... Až jsem si to nakonec udělal podle svýho. Aby si to někdo koupil, tak jsem to udělal rafinovaně, že ty básničky z poslední doby, který samozřejmě si myslím, že jsou nejlepší, směrem k těm juvenilním, který jsou horší, jsem dal chronologicky jako proti směru hodinových ručiček.“ poznamenal s tím, že aby byla kniha tlustší, doprovázejí jeho verše ilustrace. 

Bez sprostého slova 

„Veřejnoprávní média mají nějaký směrnice. Oni dycky řeknou: Nechtěl bys z toho něco přečíst? A pak, když ten mikrofon je ještě vypnutej, říkaj: Ale nesmí tam být žádný sprostý slovo! No, tak hledám, ale ty, který by tady tím kodexem prošly, ty mě vlastně nebavěj,“ prozradil. 
 
„Já mám velmi blízko k tý asijský poetice,“ zmínil a přečetl svéráznou báseň: „Pozoruješ za oknem bonsai / a je to divný / přemýšlíš o životě / a zas ten trochu blbej pocit / mělo by se něco stát / ale bonsai se ani nehne“.  

„Dokud jsem nepřijel do Brna, tak jsem prostě myslel, že všichni jsou tak nějak bezproblémoví. Tady jsem zjistil, že je to do tý Prahy trochu dál občas. Během tý cesty se občas nějaký věci posunou,“ soustavně bavil publikum. „Todle město je úplně magický. Jel jsem – vy řikáte šalinou, já tramvaj – najednou ta tramvaj vjela někam mezi záhony úplně kamsi a já si řikal, ty jo, jsem na tripu?! Takový jako úplně nečekaný věci se tady dějou. A samozřejmě nelze si nepovšimnout, že tady máte hezké dívky.“ 

Loading...