Rosa Ribas: Naše kultura není ta jediná, je jedna z mnoha

- Bratři a sestry Dona Quijota de la Mancha 8 - 03. 06. 19

Katalánská autorka Rosa Ribas se narodila v roce 1963 v El Prat de Llobregat. Vystudovala španělštinu v Barceloně a v roce 1991 odešla do Německa, aby se naučila jazyk. Nyní žije ve Frankfurtu. Poté, co vydala historický román El pintor de Flandes (2006), opustila práci profesorky na univerzitě a věnuje se psaní. Píše španělsky.

Při psaní německých témat využívá svého „pohledu zvenčí“. “I když tu žijete celá léta, udržujete si pohled zvenčí, ten je  ostražitější. Když jsem přišla, byla jsem tak naivní a optimistická... ale pak jsem se dozvěděla, že do jisté míry jste tu vždy cizinec. Cítíte, že se na vás dívají jako na někoho, kdo není odtud.“

První román El pintor de Flandes (Vlámský malíř, 2006) byl historicky laděný, později přesedlala k detektivnímu žánru a v jejích knihách vystupují převážně vyšetřovatelky ženy. Konkrétně v prezentovaném úryvku z románu Don de lenguas (Talent na jazyky, 2013) hlavní hrdinkou je mladá žena, která se snaží prosadit v novinařině v padesátých letech 20. století, kdy bylo pro ženu velmi obtížné dosáhnout jiné kariéry než ženy v domácnosti nebo matky.

„V období Francova režimu bylo nemyslitelné, aby nějaká žena působila jako kriminální vyšetřovatelka. V té době měl tisk zakázáno psát o zločinech spáchaných ve Španělsku, mohl pouze psát o zločinech v zahraničí. Pokud se psalo o španělských záležitostech, tak pouze způsobem, který ukazoval, že policie je schopná případ vyřešit...“ líčila poměry té doby.

„Padesátá léta byla doba mládí mých rodičů, vyprávěli mi příběhy,“ dodala i lidštější střípky z minulosti.

Spisovatelka žena

Je rozdíl, když píše detektivní příběh muž, nebo žena? Říká se, že muž dovede pečlivěji popsat detaily zločinu a žena se zaměřuje více na pocity, psychologii postav. „Nesouhlasím. Myslím si, že každý má svůj individuální styl a nesouvisí to s genderem... Možná je rozdíl v tom, jak čtenáři vnímají text. Mohou mít rozdílná očekávání v případě, že autorem daného textu je muž, a jiná očekávání, když autorkou je žena,“ přesunula část odpovědnosti za vyznění příběhu na čtenáře.

„Velice ráda píšu o soužití různých kultur. Moje protagonistka je z poloviny Španělka a z poloviny Němka. Je mi podobná. Původně jsem odešla do Německa na rok a už tam žiju přes pětadvacet let, mám náhled z pozice Španělky i z pozice Němky,“ uvedla ke svému dvojímu domovu.

„Tento dvojí náhled mi pomáhá pochopit, že ta naše kultura není ta jediná, je jedna z mnoha. Řadu let učím, doporučuji svým studentům, aby absolvovali zkušenost v zahraničí a vnějším pohledem nahlédli na svou kulturu.“

„Spisovatelé mají celou řadu úkolů, záleží na každém, který si vezme na sebe. Já cítím potřebu zabývat se těmito tématy. Úlohou literatury by měla být samotná literatura. Potom je na každém autorovi, jak přistoupí k tématům. Není to vnější úkol, ale vnitřní v každém z nás. Já jsem cítila osobní potřebu zabývat se tímto tématem a vyjádřit se k němu,“ uvedla ještě ke svému tematickému záběru, který se dotýká paktu ticha z období Francovy diktatury.

Loading...