Pavlo Korobčuk: Literatura, ta se nevytrácí, stále se mi nějak zdá

- Ukrajinská čítanka - 28. 04. 25

Medailon o básníku Pavlo Korobčukovi natočil režisér Jan Gogola mladší v roce 2015. Pavlo Korobčuk se narodil v roce 1984 v Lucku na Volyni. Je synem básníka a kritika Petra Korobčuka. Studoval orientalistiku v Kyjevě. Je básníkem – jedním z příslušníků generace "dvoutisícníků", tedy autorů, kteří začali psát po roce 2000.

Básník, prozaik, slamer, muzikant a novinář hraje na bicí a skládá elektronickou hudbu. Napsal dvanáct knih a jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků.

Napsal sbírky Jakobynebe: opusy, 2005; Kajfologie, 2010. Slovensky mu vyšla sbírka Kameňolom, 2013. Je také prozaikem – Moře pro leváka, 2012.

V roce 2006 se zapojil do ukrajinských slammerských klání, v nichž často vítězil. Vystupoval na literárních festivalech na Ukrajině i v zahraničí.

Je známý také svou vášní pro fotbal. Tvrdí například, že „člověk je bohem vlastního života“.

Korobčuk v jednom rozhovoru popsal, že když píše, představuje si, jak budou napsaná slova vypadat na papíře. „Když píšete báseň nebo prózu, vizualizujete ji. Pokud se jedná o prózu, je třeba si prostě představit celé místnosti, bazény, střechy domů, aby všechny věci podrobně vystoupily. Ale ani pak ještě není vše zaznamenáno, jen pouze to, co potřebujete, což představuje dynamiku scény. Pak hledáte metaforu. Rád si hraji se souhláskami v rýmech, to je souzvukový rým. Rád písmena vnímám literárně. Dokonce i když čtu báseň, zavřu oči a představuji si, jak se slovo na papíře objeví. Ano, zdá se mi, že můžete přesně vyhodnotit kvalitu takové práce. Bez ohledu na intonaci. A hudba dělá v mé hlavě zcela jiné věci. Jsou to hlavně emoce, rytmus a pohyb.“

Zajímavě odpověděl i na otázku, zda je možné spojit literaturu, hudbu a žurnalistiku. „Nějak to vyjde. Někdy se opravdu cítím jako hudebník. Když jsme jeli turné po východní Ukrajině, byl jsem bubeník ve skupině a cítil se jako čistý hudebník, bubeník: Tady jsem, moje bicí. Cítil jsem se dobře, ale je to samozřejmě taky práce. Jedete na východ – pátek, sobota, neděle – a pak v práci jsem byl malátný. Pak to všechno zmizí, ale literatura, ta se nevytrácí, stále se mi nějak zdá.“

“Svítání po noci ostřelování. Slunce svítí mezi stromy, ptáci zpívají a je stále tepleji. A všude v této jarní kráse je cítit spálenina...” napsal na Facebooku.