Adolfo García Ortega: Ti, kteří se dívají dovnitř, a ti, kteří se dívají ven

- - 02. 09. 20

Spisovatel, básník a překladatel Adolfo García Ortega pochází z Valladolidu, od 80. let žije hlavně v Madridu. Debutoval jako básník, první prózu vydal v roce 1989. Je autorem románů s detektivní zápletkou, proslul romány El comprador de aniversarios (2003), Autómata (2006), El mapa de la vida (2009) – román na pozadí smutných atentátů v Madridu v roce 2004. Pasajero K (2012). Publikoval 10 básnických sbírek, několik esejistických knih.

V Brně hovořil o vydání románu El evangelista (2016). Přečetl úryvek z románu Pazažéř K. Moderátor divákům vysvětlil, že jde o příběh ze současnosti, milostné story dvou cestovatelů po Evropě s odkazem na  bývalou Jugoslávií.

Oba se musí dostat k soudům v Haagu a kvůli pátrání spolu procestují kus Evropy. „Existují dva typy spisovatelů. Ti, kteří se dívají dovnitř, a ti, kteří se dívají ven. Ve Španělsku ti, kteří se zabývají Španělskem, píší fikci. Ti, kteří se dívají do zahraničí, se věnují politickým tématům,“ zamyslel se nad tématem autor.

„Román je svět, který nám nabízí zajít někam, kam nemohou zajít historici, ti se musejí opírat o fakta. Spisovatelé mohou zdokumentovat něco, co historie skryla. Prací spisovatelů je najít jinou spravedlnost,“ mínil Ortega. „Každý můj příběh se zakládá na něčem reálném, třeba na článku v novinách, ale posunu jej někam dál. Není to absolutní fikce, ale svobodně se rozhoduji, jak to budu vyprávět.“

Kniha jako proud, kniha jako zrcadlo

„Člověk si vytváří vztahy k městům. Je tam určitá chemie, některá města se mi líbí, některá ne. Je to někdy až fantasmagorický vztah... Rád cestuji, líbí se mi pohyb. Jako se říká v Quijotovi, kdo odněkud odejde, víc zažije,“ uvedl ke své oblibě k novým místům.

Divácký dotaz mířil i k čtenářskému přijetí Ortegovy tvorby. „Jsou dva druhy čtenářů, jedni se nechají opravdu unést příběhem, Druzí mají knihu jako zrcadlo a vidí tam jen sebe samé. Ač je to asi zvláštní slyšet od muže, hlavním významem knihy je mateřství, vztah mezi matkou a dcerou nebo matkou a synem.“

Autor nechtěl být spisovatelem odnepaměti. „Nejprve mě zajímala politika v době kolem roku 1975 a nezamýšlel jsem zabývat se psaním. Pak zemřel strýc a byla to moje první zkušenost se smrtí v rodině. To se stalo intenzivním zážitkem a impulsem, který mě přiměl psát básně. Byly opravdu špatné, ale vzbudilo to ve mně sílu vyjadřovat. To mi bylo čtyřiadvacet let,“ vyprávěl Adolfo García Ortega.

„Myslím si, že my spisovatelé si nevybíráme, co budeme psát, ale romány si vybírají nás, že je napíšeme,“ dodal.

Loading...