Gabunia: Řekli mi, že ty texty nemají žádnou literární hodnotu

- Gruzínská čítanka 6 - 04. 09. 18

Davith Gabunia je gruzínský dramatik, překladatel a spisovatel, který se narodil v přímořském městečku Poti v roce 1982. Na Iliově státní univerzitě v Tbilisi vystudoval anglický jazyk a literaturu, od roku 2003 publikuje v literárních časopisech překlady a recenze anglických a švédských textů. Přeložil dílo Strindberga, Ibsena i Shakespeara, stejně jako práci mnoha současných dramatiků.

Je přispěvatelem Královského divadla a v roce 2008 získal cenu za nejlepší divadelní hru festivalu Ardifest. První sbírku divadelních her vydal v roce 2010, o tři roky později mu byla udělena cena nezávislých divadel Durudži. V roce 2017 vydal první román.

Na internetovém portálu lit.ge začal publikovat pod pseudonymem. Psal o různých tématech včetně homosexuality, prvních sexuálních zkušenostech, AIDS. „Nezajímalo mě, že čtenáři byli mým psaním překvapeni i zaskočeni, mělo přece anonymního autora, ale pak, když se schylovalo k publikaci, bylo to komplikované. Po zveřejnění jednoho z prvních příběhů v časopise se ocitl redaktor pod velkým tlakem a druhý příběh již nevyšel. Řekli mi, že ty texty nemají žádnou literární hodnotu. Pak moji přátelé, kteří se mi snažili pomoci, zanesly ty příběhy do různých časopisů, ale nikdy nebyly vytištěny,“ vzpomíná autor.

Proto se autor pustil s velkou vervou do divadla. „V divadle se rozděluje veškerá zodpovědnost. Uděláte svou práci společně s jinými a nejste sami. Ředitel, herci, všichni sdílejí odpovědnost. To se mi líbilo. A co je nejdůležitější, že všechny postavy jsou živé,“ říká Davith Gabunia.

Po letech divadelních zkušeností se pustil do prvního románu. „Měl jsem v úmyslu napsat knihu, kterou budou čtenáři snadno číst. Neměl jsem v úmyslu psát náročnou literaturu, měl jsem jen ambici, aby si to všichni přečetli,“ tvrdí.

„Myslím si, že když v textu není něco autobiografického, co je pro autor důležité a cenné, není to dobře a text tím ztrácí a nedá se přečíst jedním dechem,“ zmínil v jednom rozhovoru a doplnil: „Starší generace pohlížela na literaturu jako na veliké umění. Pokaždé usilovala o sepsání mistrovského díla. Já jsem nikdy neměl takové ambice. Tento trend už pomalu mizí. Někteří lidé píší detektivky, jiní fantasy. Já píšu melodrama.“ 

Loading...