Výsledky hledání
Vyhledávaný výraz:
YouTube учетная запись купить {acc6.top}
Juaaka Lyberth: No thank you, Mr Trump, jak David budem bojovat s Goliášem
Filip Topol: Nebe je zatažený
Jáchym Topol: Já jsem přepisoval ty kapitoly třicetkrát, padesátkrát
Jáchym Topol: Pár zajímavých textů určitě vzniklo alespoň v částečné nepříčetnosti…
Jáchym Topol: No a pak nastane čas bušení do stroje. A pak škrtání a přehazování a přepisování…
Serhij Žadan natočil s polským Kazikem válečný protestsong
Dora Kaprálová: Rychlé psaní, narcistní exhibice a převleky plné cynismu to není můj svět
Petra Soukupová: Nepíšu o šťastných lidech, ačkoli bezpochyby nějací jsou
Jan Těsnohlídek: Myslím, že žádný recept na dobré čtení neexistuje
Ukrajinský Měsíc autorských čtení ve Lvově proběhne on-line
Hatice Meryem: Kdybych byla ženou opilce
Když v Brně zapadalo slezské slunko…
Shota Iatashvili: To je chemie, ne erotika
Foto MAČ: Ota Filip četl poprvé na festivalu v roce 2003
MAČ 2022: Den dvanáctý
Pavel Tomeš: Mám dost divokou fantazii a podléhám dennímu snění
Hatice Meryem: Lidé ve virtuálním světě zvýšili svou expresivní sílu
Setkání nakladatelů a čtenářů Knihex 10½ se odehraje pod “online střechou”
MAČ 2019 končí
Měsíc autorského čtení se loučí i ve Wroclavi: Olga Tokarczuk
Efe Duyan: Město je scéna, ve které se všechno týká života
Ukolébavka pro muže a surrealistické ikony. Mít a nemít rád lidi
Murat Özyaşar: Táta byl muž. Řekl, že tento svět nepřežije
25. den MAČ 2023: Simon Stranger a Jaromír Typlt
Dern poslední: Briketa MAČ 2019 dohořívá v Ostravě
24. den MAČ 2023: Fredrik Brattberg a Aleš Kauer
Den Poslední: Společenství MAČ 2019 opouštějí Košice
Iva Hadj Moussa: Muže mám ráda, stejně jako ženy
26. den MAČ 2023: Kjersti Halvorsenová a Anna Beata Háblová
Tváře tchajwanského metalu: Konflikt identity, nemocná společnost, zlovolný císař, ostrov duchů i smutek ze ztráty blízkého
Hildur Knútsdóttir: Kdyby umělecký plat neexistoval, na Islandu by byli tři spisovatelé
Měsíc autorského čtení 2018 vrcholí v Haliči - Lvov je poslední zastávka
15. den. Slovenský host Ivan Medeši a básnický trojlist Hložek, Ligocký, Polách
Dora Kaprálová: Není na tom nic ujetého, na tom technu, na té lásce
Tereza Boučková: Kdo se zabývá psaním, ten ví, že je to boj
Já jsem se z toho vypsal
Aslı Perker: Delikatesy, které koření odstavce o stárnutí, smrti a smutku
Tone Škrjanec: Teď je tak krátké a minulost i budoucnost tak obrovské
Petr Hruška: Tuzemské literatuře chybí pozornost k tomu, co je blízko
Ivan Štrpka: Myslím na to v samotnom tekutom skupenstve tohto „písomyslenia“
Tereza Semotamová: Je to o migrantech a vykořenění
Den jedenadvacátý: Co je třeba k tomu, aby se dav snížil k násilí
Lidmila Kábrtová: Spouštěč toho vnějšího
Nedim Gürsel: Navzdory tomu, že řadu let žiji v Paříži, píšu stále turecky
MAČ 2025, den devátý: Ahmedur Tutul Chowdhury a Tomáš Forró
Den devětadvacátý: "Nepochybuji o tom, že to „pak“ vůbec nebylo dobré..."
Svatava Antošová: Toulám se a nestačím zírat
Tomáš Janovic: Paradoxom je už len to, že ho znárodnili ako komunistu...
Marek Torčík: Zvítězit a prohrát v literatuře nejde, není to soutěž
Tomáš Míka: Koronavirové období jsem přežil
Maja Vidmar: Musíme tvořit z toho, co jsme…
Vratislav Kadlec: Těch knížek a toho psaní je vlastně trochu moc
Oleksandr Irvanec: To, že píšu krásné lyrické básně, ví ten, kdo to vědět potřebuje
Marek Toman: Rešerše byly vykonány i nohama
Ota Filip: Člověk v tom strachu zachraňuje co se dá…
Murat Uyurkulak: Zlost a Žár, ale také i prostor k zamyšlení
Jan Škrob: Nikdo nevěděl, že to takhle dopadne
Pavel Tomeš: Zní to trapně, laskavý humor, ale i vtip umí literaturu
Şebnem İşigüzel: Odvaha je stejně důležitá jako samotné psaní
Simon Stranger: Zpočátku jsem se nemohl přimet k tomu, abych uvěřil, že je ten příběh pravdivý
Oksana Zabužko: Spisovatelé jsou určeni k tomu, aby hráli roli „morálních autorit“
Petr Stančík: Začíná mi to tu teď normalizaci silně připomínat
Jana Beňová: Snažím se zůstat na tomhle světě, nechce se mi na ten druhý
Çiler İlhan: V Turecku je to velká výzva být žena
Mária Ferenčuhová: Z hlediska věčnosti je jedno, jestli v tomto světě, s tímto tělem...
Pavla Horáková: Svět je plný zázraků, a čím méně o tom pochybuju, tím víc jich zažívám
Zita Izsó: Snažím se napsat ne to, co chci, ale to, co vidím
Patrik Linhart: A to není málo
Třináctý den: Muž toužící, muž zpochybňovaný, muž zpupný a směšný
Jan Folný: Muž toužící, muž zpochybňovaný, muž zpupný a směšný
Tomáš Gabriel: Nemáme lepšího střihače
Tarik Tufan: Najít znovu to, co se vytrácí, když člověk ve svém životě znejistí
Jaromír Typlt: Je to absurdní doba, která přinesla zapomnění
Marie Škrdlíková: Takový talent
Tomáš Přidal: Židle se mrtvých nebojí
Den šestý. Na festival se vrací Silvester Lavrík a po roce i Jan Novák
Tomáš Vůjtek: Jak jsme vyhnali Němce a jak jsme se s tím smířili
Petr Placák: Čím víc toho lidé mají, tím jsou nespokojenější a ustrašenější
Petr Veselý: Sakralita je skryta v tom nejvšednějším
Bergþóra Snæbjörnsdóttir: Tělo si toho dost pamatuje
Den osmý: Literatura jsou v podstatě samá kouzla a čáry
Viki Shock: Tulák Charlie, to byl podle mě opravdu frajer!
Den první. Festivalový koráb vyplul na měsíční plavbu. Tomáš Přidal rozdal i tisky kreseb
Karol Sidon: Kdybych byl Sváťa Karásek, tak bych to zpíval
Cosmin Perţa: Nejde o to reprodukovat realitu v měřítku 1 : 1, protože to je nemožné
Podcast MAČ 2020: Andrea Tompa a Zdeněk Volf
MAČ 2025, den 25: Touhfat Mouhtare a Vladimír Morávek
Tomáš Hučko: Vlákna uvažovania, spomínania a rozprávania
Ľubomír Feldek: Umelec tu nie je na to, aby sa ľutoval, ale aby tvoril
Tatiana Țîbuleac: Dělám to, čeho je skutečně zapotřebí?
Leonid Dranko-Maisyuk: Co je to Puškin?
MAČ 2018 opouští také Ostravu: tureckého hosta doprovodí Eva Turnová
Marek Vadas: Hodně energie věnujeme tomu, abychom měli peníze navíc
Meral Şimşek: moje síla tkví v tom, že jsem žena
Po nějaké době uvidíte, jak je to jednoduché
Lluís-Anton Baulenas: Píšu o tom, jak čelit životu
Bianca Bellová: Modřiny a cepování vypovídá spíše o tom, že si vzaly kretény...
Dato Turashvili : Knize se nic nevyrovná v tom, jak umí nasytit ducha lidské bytosti
Zuska Kepplová: Aby som lepšie rozumela tomu, ako píšem, potrebujem sústavu zrkadiel
Nauja Lynge: V pološeru přes řeku vidí běžet postavu, ten chemický pach, to píchání v boku jako od nože…
Den čtyřiadvacátý: ... planeta Země dostala hlas
Pavel Brycz: Teď si užívám luxusu, že píšu to, co chci
Jón Gnarr: Chci být součástí té surrealistické revoluce, která je tolik potřeba
Bianca Bellová: Musíme to tady společně nějak přečkat a vzájemně se podpírat
Petra Hůlová: Moje máma mě přemlouvala, ať to nevydám, že si tím zničím pověst
Tadeusz Dąbrowský: To, co chápeme, chápeme každý svým způsobem
Iveta Gibová : Cynismus postávám brání v tom, aby se zblíznily
Nikola Šuhaj lhář, podvodník a zloděj aneb Příběh lásky, směšnosti a touhy
Sjón: Realismus islandského spisovatele je ten magický
Hugleikur Dagsson: Fascinuje mě fantasy, horor, sci-fi, pop, punk, hip-hop
MAČ 2022: Den osmý
Krisztina Tóthová: A co se skrývá kdesi v hloubce, to by mohl prozradit jedině Krteček…
Margo Rejmer: Je to dílo představivosti, ale také proces porozumění
Fredrik Brattberg: Jak herci, tak diváci vědí, že je to podruhé
David Zábranský: Ve dvaceti člověk musí být levičák, pak z toho vyroste, jak se říká
Dušan Taragel: Spisovatelia si môžu sami za to, že sú ohrozeným druhom
Marek Technik: Má smysl ptát se…
Teťana Maljarčuk: Psát několik dní, pak to všechno spálit chlastem
Lucie Faulerová: Čekám, jestli mě to zavede dál
Den desátý. Festivalový program roste: Etela Farkašová a Andrea Vatulíková & Tomáš Hrubiš
Marek Šindelka : Když někdo mluví o pravdě a lásce, může to taky myslet vážně
Tomasz Różycki: V poezii se slova musí bránit, ale i hrát a zpívat
MAČ 2024: Tolik taiwanských literátů střední Evropa ještě nezažila
Jaroslav Rudiš: Zachycuji tenhle svět v téhle době… aneb Amerika
Tomáš Zmeškal: Nezajímalo mě psát román ve velké tradici 19. století
Martin Švanda: Ono si to řekne samo
Den sedmadvacátý: Dlouhé kapitoly se střídají s těmi krátkými...
Ľubomír Feldek: Básníci to je samé já, já, já…
Turnová, Krchovský: I když to vypadá, že spolu nesouvisíme, máme hodně společného
Hana Lundiaková: Kanceláře jsou ghettem, kdo by to byl řekl?
Jan Maksymiuk: To nejzajímavější si matka vzala s sebou navždy…
Jiří Sádlo: Asi se na to štěstí ani nesmí moc myslet
Maryna Hrymyč: Niekto ma chce vyhnať z tohto miesta
Petr Čichoň: Když se nepovede báseň, nikomu to nevadí
Karel Steigerwald : „Myslím si, že nás to čeká zas.“
Ignacio Vidal-Folch: Realita je projekcí touhy, která se zakládá na událostech
Den sedmadvacátý: Ten kraj je můj rodný, nikdo mi jej neodpáře
Pavel Trtílek: V jednu dobu to byl Ionesco nebo Becket
Mila Haugová: Autorské čítanie transformuje to neviditeľné do viditeľného
Andraž Polič: Ženská moc je to, co poslední civilizace ignorovaly
Pelin Özer: Jsi tak ošklivý, tak moc tě miluji
Zarafest: Pořadatelé tentokrát slibují opulentní hostinu....
Olga Stehlíková: To, co je jiné, není nutně špatné
Podcast MAČ 2020: Benedek Totth a Jiří Sádlo
Aslı Erdoğan: když píšu, tělo to musí cítit
MAČ 2022: Den čtvrtý
Tomáš Přidal nechává setnout jahody gilotinou a vánoční stromek zase vykouřit jointa
Václav Kostelanski: Psal jsem, jak mi to přišlo do hlavy — a hotovo
Vít Slíva: Čteme si se studenty to, co zrovna považuju za mocné
Ján Púček: Neviem si predstaviť, že by som to robil nejako inak
Ivana Dobrakovová: Nejako ma to celé príliš zraňuje
Arnošt Goldflam: Když něco chceme, nemůžeme to chtít od Prahy...
Osamělí běžci startují v Brně, Jaguáří techno dozní ve Lvově
Lale Müldür. Píšu spontánně a zvuk i obsah jsou jedno a to samé
Oleksandr Klymenko: Když kráčíte po ulici a střídáte levou nohu s pravou, také Vám to nevadí
Lisathe Møller: Po všem tom chlastu a hašiši měl zase naváto a přemýšlel nad svým životem…
Den osmadvacátý: Lidskost se projevuje těmi nejpodivuhodnějšími způsoby
Válka, která změnila Rondo aneb Co to je válka?
Stopy nevedou k sebepoznání, dům i člověk jsou totiž někde jinde
Bernardeta Babáková: Ten angrešt už navždycky bude chutnat jako popel
Stanislav Rakús: Považujem literatúru a text za médium na tichý príjem
Marian Palla: I Kdybych se nenarodil, stejně mi to nepomůže
Patrik Linhart: Někdo to dělá rád na záchodě… Odpovíte?
Arnošt Goldflam: Baví mě to střídání – psát, režírovat i hrát
Luděk Marks: Karel Hynek Mácha to byl underground!
Ján Litvák: Podľa mňa to už nikto nedokáže sledovať a objektívne hodnotiť
Dvanáctý den strhává masku civilizace aneb Střídání kulis tady a tam
Vigdis Hjorth: Nic jako neutrální pohled neexistuje... Fikce to odhaluje
Pelin Özer: Žijeme svůj příběh, sklízíme to, co zaséváme
Alexandra Salmela: Představovala jsem si to jako Hurvínek válku
Marin Mălaicu-Hondrari: Zpočátku to bylo docela těžké
Viktor Horváth: V režimu, jako byl ten socialistický, je vlastně každý dítě
Alena Zemančíková: Jenže některé věci jsou jako ten divoký vstavač
Mým úkolem je spíše vyhazovat to, co píši, než jenom psát
Petr Borkovec: Osobitý styl, to je básnická cesta do pekla
Štěpán Rusín: „Je to Brno. Máloměsto. Božská prdel světa…“
Veronika Bendová: Když začínám psát, nevím, jak to skončí
Marian Palla: Toto je zřejmě poslední vernisáž, na které můžu kouřit
Jurij Vynnyčuk: Potkal se Polák, Žid, Ukrajinec a Němec, bylo to ve Lvově…
Haydar Ergülen: Poezie je příliš krásná na to, aby byla výsadou básníků
Juan Carlos Méndez Guédez: Tolstoj, nebo Dostojevský? Sprcha, nebo vana?
17. den MAČ 2023: Erlend Wichne a Filip Klega, Eva Marie Růžena, Martin Dytko, Tomáš Štiler
Roman Honet: Teplo v ruce není baterkou, možná je to jizva, která je důležitá, ne paprsek světla
Inger Platou: Touha dávat mateřskou lásku vlastnímu dítěti, a nemít komu, ale lékaři přece vědí, co je pro nás nejlepší
Nevěřit nikomu nad třicet? – to dneska platí spíš opačně...
MAČ 2018. Nejen Turecko, ale také režisér Peter Krištúfek
Oya Baydar: Turecko je země zázraků, ale teď je mi z něj smutno
Lenka Procházková: Paměť dnes začíná ztrácet a je to umělý výmaz paměti
S omluvou Pavel Kohout... To píšu do každého svazku z padesátých let
Gabunia: Řekli mi, že ty texty nemají žádnou literární hodnotu
Peter Repka: Z odstupu sa na ten odchod pozerám ako na príchod
Pavel Trtílek: Brno dovede zaseknout drápy do člověka, kterej mu to dovolí
Tarık Tufa: Protože spolu lidé málo mluví, proto vlastně neví víc
Hledání slepých míst má také smysl. Jaká je ta ukrajinská cesta?
Alexandra Salmela: O hrdinoch sa rozpráva stále, no – sú to skutočne hrdinovia?
Holman: Nevím, co to moravský národ je. Já Moravu vnímám zemsky
Jiří Stránský: Náš přístup k demokracii je zkažen těmi lety komunismu...
Jak to, že lidé, kteří odjeli transportem do neznáma, nikomu nechyběli
Stanislav Beran: Starosvětský typ
Tobiáš Jirous: Nechápal jsem, proč tstarší kluci zpívají o holkách ze školky
Ivan Binar: Tenkrát byl strach naším každodenním průvodcem… A bát se musíme i dnes
Den čtrnáctý: Když lidé věřili v budoucnost a pokrok
Psaní je životem pro dva lidi. Platí to pro umění i pro novinařinu?
Iskender Pala: Slíbil jsem, že vstoupím do snu, ale ten slib nespal
Jesús Ruiz Mantilla: To, že diktatura skončí, nebylo vůbec jasné
Kuluk Helms: Jestli se potrestáš za to, že stojíš na místě, pomysli na své vlasy…
Jiří Hájíček: Nulová stylizace, bez metafor, jen těch pár slabik a slov a pak ticho…
Haydar Ergülen: Nemůžu uvěřit, Bože, že někteří lidé byli stvořeni Tebou...
Petr Borkovec: Reagovat na to, co se děje, a přitom nepsat publicistickou poezii
Goldflam: „Nehledám, ono to často přichází samo, někdy neočekávaně, znenadání“
Øystein Stene: Česká kotlina je zemí těch nejneuvěřitelnějších příběhů!
Ostrava bez literatury? To by byl její konec, tvrdí pořadatelé MAČe 2018
Luis Leante : Stačí si doma sednout a psát. Otázkou je, kdo to pak vydá...
Pětadvacátý den: Po bílém teroru měl být mír a klid. Co je ti vlastní, Jonáši?
Eva a Klára Pospíšilovy: Sexuální orientace není to jediné, co hrdinu definuje
Olga Tokarcuk: Ve světě existuje univerzalismus a možná i nějaký nadčasový stav
Emil Hakl: Co jsem měl udělat, to už jsem udělal, nebo spíš neudělal..
Tété-Michel Kpomassie: Obr Michel před talířem plným plátků nevím jakého masa
Radka Denemarková: Ženy nemusí vždy stát ve druhé řadě, je to otázka lidských práv
Sedmnáctý den je na menu věda, fikce a environment a komik, který to občas myslí vážně
Tuna Kiremitçi: Bulharská angličtina a létající koberec & Witold Szabłowski: Turecko je jako přívoz
Aqqaluk Lynge: Deset tisíc let naší moudrosti a Lenin hledící na bubnové tance
Tichá přesnost Davida Zábranského
Dominik Bárt: Chceme to dělat po svém, prostě jenom ,dělat dobře‘
Jana Šrámková: Když nějaký text zaujme všechny, tak mě bavit nebude
Dora Kaprálová: Všechno dělám proto, abych to jednou mohla napsat
Xavier Farré: Básník i malíř dělají to samé, jen používají jiné výrazy
Adolfo García Ortega: Ti, kteří se dívají dovnitř, a ti, kteří se dívají ven
Třicátý den: Psaní je život, ve kterém se lidé snaží prožít to, co třeba v reálu nemohou
Michal Havran: Istú časť energie a peňazí musíme dať na to, aby bola spoločenská zmluva funkčná
Slavný dramatik a prozaik mění svůj styl. Dějiny píše ten, kdo chce zvítězit.
Den dvacátý: Historie je ten zvláštní druh prachu, ze kterého nejde nic postavit
Małgorzata Rejmer: Čím hlouběji jdeme do tématu, tím více bychom měli pochybovat
Stein Torleif Bjella: Nikdy není pozdě změnit život, něčeho dosáhnout
Aslı Perker: Jediný důvod, proč jsem novinářkou, je ten, že nechci být spisovatelkou
Poslední den MAČ 2023: Stein Torleif Bjella a autoři čtou ze svých rukopisů
István Vörös: Kdo hodně pracuje, hodně píše. Není to samozřejmě vždycky dobré
Sylva Fischerová: Praha je větší. Ale lidi tam člověk taky potkává furt stejný...
Ivan Landsmann: Nejsi ty nějaký chytrý...
Ayfer Tunç: Tureckou literaturu Západ stále buď nemůže, nebo nechce brát na vědomí
Jurij Vynnyčuk: Ukrajina má 45 milionů obyvatel, ale knihy tiskne v nákladu dva až tří tisíce
K. A. Skomsvold: Když jsem se musela s něčím vyrovnat, snažila jsem se to vystihnout jednou větou
Josef Tarrak-Petrussen: Jsme pro ně vožralci, nýmandi, arktický vopice, ale my jsme Tupilak!!
Gökçenur Çenge: Všechna ta slova v zádech...
Pavel Kohout: Literatura už není ta droga...
Den jedenadvacátý:Když romány nejsou prózy a básně zase poezie
Magdaléna Platzová: Teď se budu trochu červenat...
Petr Čichoň: Říkali mi, že jsem také Prus
Guy Régis: zatímco tisíce jiných umírají
Eva Turnová a Jaroslav Rudiš: Na cestě
Loading...
