Palačinky na borovicích dozrály. Palačinky na borovicích. Dříve stačilo připojit se k pánvi.

Texty Tomáše Přidala (* 1968) k obecenstvu promlouvají skrze možnosti kolektivního vědomí, které recipientovi umožňují dešifrovat významy v textu jen zdánlivě nesrozumitelné. Autor svou tvorbu přirovnává k halucinaci za bílého dne ve střízlivém stavu, kterou po zhodnocení a kontrole adekvátní bezpečnosti předloží otevřené a vítající mysli čtenáře.

Na první pohled sice hravé a nonsensové básně po hlubším prozkoumání začnou vyjevovat i určité prvky disharmonie, k jejichž inkorporaci je nutná intelektuální spolupráce publika. Čtenářovy představy unášené proudem asociací jsou neustále nabourávány novými kumulujícími se obrazy ústícími v absurdní vyvrcholení.

Výmluvným příkladem přidalovské disharmonické hry se čtenářem, kterého zanechává v rozpacích, je text Sobí salám (Kokosová opice, 2004) – zpočátku humorně pojatý příběh o muži leštícím si boty sobím salámem se v závěru překlene do existenciálního obrazu domněle svobodného soba, pobíhajícího tundrou mezi mechem a lišejníky, v jehož očích se zračí vědomí blízké smrti.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.