Komunita, vzájemné propojení a porozumění. Kuluk Helms (* 1990) ve svém básnickém debutu Min Sjæl Har Vokseværk (Má duše roste a bolí, 2023) boří koloniální dichotomie mezi svou grónskou a dánskou identitou:

„musíme
spojit své poloviny
                  společně se scelit a
zvedat jeden druhého, když
upadneme“

Kolektivnost a možnost sdílení pramení z principu Sila – vesmíru, moudrosti a vědomí, který prostupuje vše živé. Ani příroda ve sbírce není jen kulisou, ale vystupuje zde jako autonomní bytost, která má svou vlastní inua (duši) a které má člověk naslouchat, aby v ní byl schopen najít klid.

Autorka sice na jednu stranu extatickým tancem oslavuje své silné ženské předky, ale zároveň reflektuje i osud žen, kterým se kvůli nedobrovolné aplikaci nitroděložních tělísek příležitost založit rodinu nenaskytla:

„Od společné budoucnosti
nás oddělily měděné zámky v lůnech
Nebudeš matkou
zavražděná oslovení máma
maminka“

I přes těžkosti pramenící z dánského útlaku básně často vyjadřují naději a radost z poznávání vlastní identity, která je odrazem vytrvalosti tolika silných generací.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.