Juaaka Lyberth – předseda Grónské asociace spisovatelů a klíčová osobnost grónské kultury – se během čtení na MAČi vrátil do svého dětství prožitého na rodném ostrově Uummannaq, pojmenovaném podle stejnojmenné hory ve tvaru srdce.

Neodmyslitelnou součástí inuitského způsobu života byl vždy led – kontinentální a zimní (mořský), jehož zamrzlá plocha propojovala jednotlivé osady a regiony a umožňovala putovat mezi nimi pomocí jízdy na psích spřeženích. Kutáním děr a lovem ryb byla tradičně obstarávána obživa. Pro děti pak sloužil jako fotbalové hřiště a jako prostor pro hru na polární expedice (namísto psů se do spřežení údajně zapřahovali mladší chlapci). Jelikož v Grónsku neexistovala tekoucí voda, musel se dovážet led ze sladkovodních jezer – děti se při plnění těchto povinností naučily pracovní morálce i po generace předávaným vědomostem nutným pro přežití v kruté zimě.

To bylo Lyberthovo dětství – jak ale bude vypadat budoucnost Grónska? S klimatickou změnou kontinentální led ustupuje a ten zimní má stále kratší trvanlivost a nižší kvalitu, což má za následek zánik možnosti dopravy pomocí tradičních psích spřežení. Táním sladkovodního ledu a jeho míšením s mořskou vodou se navíc narušuje i přirozená biodiverzita. Grónsko, stále se vypořádávající s dánskou nadvládou, tak musí čelit jak americkému nátlaku na uzurpování ostrova, tak nezvratným klimatickým změnám.

Autor ve svém rozepsaném románu Utopie však zůstává optimistou: rok 2078, kdy v Grónsku roztají ledy a objeví se nové lesy, nebude zkázou, nýbrž znovuzrozením. Ostrov již nebude obětí, ale rozhodujícím hráčem ve světové zelené transformaci, v níž bude zbytku světa dodávat energii z vodních elektráren, solárních panelů, větrných turbín, ale také čistou pitnou vodu. Populace se s přísunem nových obyvatel rozroste, zvýší se porodnost a vznikne pracovní síla pro nově vybudovaná průmyslová odvětví.

„Když budeme jen pasivně přihlížet, pak člověkem způsobená klimatická změna přivodí naši zkázu. A na to odmítám přistoupit a ani vy byste neměli. Nepotřebujeme litovat a rozhodně nezůstaneme nečinně sedět. Jsme potomci národa, který po celá tisíciletí přežil v nejnemilosrdnějším podnebí světa. Přežili jsme, protože jsme se stali přeborníky v umění změny. Zvládli jsme to v minulosti a musíme to zvládnout zas. […] Klima proměňuje Grónsko, ale my rozhodujeme, kým v Novém Grónsku máme být. Nebojme se budoucnosti, formujme ji. Vytvořme utopii, v níž moře nadále živí naše děti, v níž kultura žije v nových šatech a v níž můžeme hrdě prohlásit: ‚Nepřizpůsobili jsme se jen proto, abychom přežili. Přetvořili jsme se, abychom vládli vlastní zemi.‘“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.