Od pádu z palmy při sbírání kokosů až po zasvěcení hadímu kultu – to bylo dobrodružné dětství Tété-Michela Kpomassieho, rodáka z Tóga, který se díky poznatkům z knihy Eskymáci od Grónska po Aljašku a fascinaci Grónskem rozhodl tuto dálnou severskou zemi navštívit. Vzpomínky ze svých cest sepsal v knize L’Africain du Groenland (Afričan v Grónsku, 1980), která v českém překladu vyjde v roce 2027 v nakladatelství Argo.

Téměř osm let mu trvala cesta skrze západní Afriku až do Evropy, kde se v roce 1965 dostal na loď se zásobami mířící do jižního Grónska do osady Qaqortoq. Zprvu smíšené reakce místních obyvatel na jeho příjezd (děti jej považovaly za ďábelského qivittoqa nebo Dána s černou maskou) se proměnily v laskavé přijetí a Kpomassie později poznal obětavost a pohostinnost místních obyvatel. Rozhlasová stanice hlavního města Radio Godthåb dva dny po jeho příjezdu odvysílala následující zprávu: „Je to velice vysoký člověk s vlasy jako černá vlna. Oči nemá šikmé, ale prohnuté do oblouku a se zahnutými řasami.“ Pro svůj velký vzrůst si vysloužil přezdívku Obr Michel.

V prvních dnech po svém příjezdu byl velice chudý, ale místní Inuité se jej pečlivě ujali a přijali za svého – začali jej živit a šatit podle potřeb severského klimatu. Impulsem k úvahám o návratu do Evropy však byly strasti z inuitských stravovacích návyků: nekořeněné maso bez soli a tučná jídla pro dobrou izolaci proti zimě. Autor si ale velmi rychle uvykl a nakonec ocenil tamní speciality, sušené ammassat (kapelíny), tulení tuk i syrovou velrybí kůži:

„Plátky měly konzistenci papájové nebo melounové dužiny. Každý jsme si vzal plátek téhle kůže, sevřeli ji předními zuby, druhý konec drželi jednou rukou a kousek jsme si ukrojili nožem po eskymácku, to znamená zdola nahoru blizoučko rtů, takže hrozilo, že si uřízneme nos.

Mattak se skládá ze dvou vrstev nad sebou. Horní část (přirozená kůže tohoto druhu velryby) je matně bílá a trochu pevná jako chrupavka, je dost křehká, dobrá, nebo dokonce chutná, zatímco spodní část je růžová a naopak se žvýká obtížně.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.