Stanislav Beran (* 1977), autor známý zejména kratšími prozaickými útvary, tuto svou orientaci v novém románu opouští. Nelehké téma si podle něj vyžádalo nové formy románu klasického typu, který má být střízlivým a uvěřitelným vyprávěním o realisticky vykreslených postavách zasazených do příslušného prostředí.

Beranův román Tam, kde štěkají kočky (2026) je rodinnou ságou sledující čtyři generace rodiny na Kavkazu v době od druhé světové války po současnost. Přísloví v názvu odkazuje ke Kavkazu jako prostoru zatíženému dějinnými zvraty, jehož obyvatelům je odepřena svoboda a naděje na klidný život. Autor se tak na úrovni makrostruktury nevyhne ani tematizaci afghánských nebo čečenských válek (v retrospektivních částech i válek kavkazských) a každodenních společenských jevů, jako jsou pomluvy, sebevraždy nebo alkoholismus v mikrostruktuře románu.

„Alim snad až na tomhle cizím místě pochopil, proč někteří z těch, kteří se v jeho okolí upili, přitom nevypadali, jako by je vlastní osud nějak trápil. Byl to pro ně přijatelný způsob odmítnutí skutečnosti, jež člověka obklopuje a někdy nesnesitelně týrá.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.