Výsledky hledání
Vyhledávaný výraz:
➞ acc6.top Seeking الاشتراك في الحساب
Filip Topol: Nebe je zatažený
Jáchym Topol: Já jsem přepisoval ty kapitoly třicetkrát, padesátkrát
Jáchym Topol: Pár zajímavých textů určitě vzniklo alespoň v částečné nepříčetnosti…
Jáchym Topol: No a pak nastane čas bušení do stroje. A pak škrtání a přehazování a přepisování…
MAČ 2025, den třetí: Adania Shibli a Miroslav Hlaučo
Petra Soukupová: Nepíšu o šťastných lidech, ačkoli bezpochyby nějací jsou
MAČ 2025, 20. den: Mazen Maarouf a Pavel Klusák
Jana Beňová: Snažím se zůstat na tomhle světě, nechce se mi na ten druhý
Tereza Semotamová: Je to o migrantech a vykořenění
Den sedmadvacátý: Dlouhé kapitoly se střídají s těmi krátkými...
Tereza Boučková: Kdo se zabývá psaním, ten ví, že je to boj
Svatava Antošová: Toulám se a nestačím zírat
Ota Filip: Člověk v tom strachu zachraňuje co se dá…
Den jedenadvacátý: Co je třeba k tomu, aby se dav snížil k násilí
Zita Izsó: Snažím se napsat ne to, co chci, ale to, co vidím
Adolfo García Ortega: Ti, kteří se dívají dovnitř, a ti, kteří se dívají ven
Tomáš Vůjtek: Jak jsme vyhnali Němce a jak jsme se s tím smířili
Iveta Gibová : Cynismus postávám brání v tom, aby se zblíznily
K. A. Skomsvold: Když jsem se musela s něčím vyrovnat, snažila jsem se to vystihnout jednou větou
Den osmadvacátý: Lidskost se projevuje těmi nejpodivuhodnějšími způsoby
Tomasz Różycki: V poezii se slova musí bránit, ale i hrát a zpívat
Simon Stranger: Zpočátku jsem se nemohl přimet k tomu, abych uvěřil, že je ten příběh pravdivý
Marian Palla: I Kdybych se nenarodil, stejně mi to nepomůže
Eugen Brikcius: Ty se starej o mou duši, já se postarám o tvé tělo...
Pavlo Korobčuk: Literatura, ta se nevytrácí, stále se mi nějak zdá
Jan Maksymiuk: To nejzajímavější si matka vzala s sebou navždy…
Petr Čichoň: Když se nepovede báseň, nikomu to nevadí
Jiří Sádlo: Asi se na to štěstí ani nesmí moc myslet
Dato Turashvili : Knize se nic nevyrovná v tom, jak umí nasytit ducha lidské bytosti
Tarik Tufan: Najít znovu to, co se vytrácí, když člověk ve svém životě znejistí
Den sedmadvacátý: Ten kraj je můj rodný, nikdo mi jej neodpáře
Bianca Bellová: Musíme to tady společně nějak přečkat a vzájemně se podpírat
Měsíc autorského čtení se loučí i ve Wroclavi: Olga Tokarczuk
Krisztina Tóthová: A co se skrývá kdesi v hloubce, to by mohl prozradit jedině Krteček…
Vít Slíva: Čteme si se studenty to, co zrovna považuju za mocné
Richard Erml: Až všechno napíšu, vrátím se se ženou a dětmi do Tibetu
David Zábranský: Ve dvaceti člověk musí být levičák, pak z toho vyroste, jak se říká
Ignacio Vidal-Folch: Realita je projekcí touhy, která se zakládá na událostech
Marek Šindelka: Příběhy se nemusí dovyprávět, zajímavější je, co se děje za textem
Stopy nevedou k sebepoznání, dům i člověk jsou totiž někde jinde
Krisztina Tóth: Dokážeme se svobodně rozhodnout, nebo se necháme jen slepě vést?
Are Kalvø: Jak se rozumní lidé škrábou na vrchol kopce, aby se tam vyfotili
Magdaléna Platzová: Teď se budu trochu červenat...
Tomáš Přidal nechává setnout jahody gilotinou a vánoční stromek zase vykouřit jointa
Petr Borkovec: Reagovat na to, co se děje, a přitom nepsat publicistickou poezii
Eva Talpová: Knihy nekoušou, nebojte se je číst!
Luis Leante : Stačí si doma sednout a psát. Otázkou je, kdo to pak vydá...
Eva a Klára Pospíšilovy: Sexuální orientace není to jediné, co hrdinu definuje
Jurij Vynnyčuk: Potkal se Polák, Žid, Ukrajinec a Němec, bylo to ve Lvově…
Dániel Varró: Snažím se psát tak, jak mluvím
Proti světu se nevymezoval, byl takový, jaký byl...
Den sedmý: Mladí lidé v 90. letech byli anarchisté, ti současní se zdají být poslušnější
Roman Ludva: Každý se narodí s určitým talentem
Ivan Binar: Tenkrát byl strach naším každodenním průvodcem… A bát se musíme i dnes
Den dvou jedniček: Z poezie se žít nedá, bez ní také ne
Sedmnáctý den je na menu věda, fikce a environment a komik, který to občas myslí vážně
Kateryna Babkina : Všechny příběhy se v té či oné podobě staly
Den šestý: Pavel Kolmačka v Košicích - "Já texty spíš potkávám"
Třicátý den: Psaní je život, ve kterém se lidé snaží prožít to, co třeba v reálu nemohou
Sema Kaygusuz: Na prvním místě je důstojnost, pak teprve umění
Balla: Tlusté romány píšou ti, co se chtějí literaturou uživit
Struska aneb Verše, které se dají číst, ale také jen prohlížet
Halldór Armand: Moje tělo trčelo tady, na ostrově v severním Atlantik
Den šestý ve znamení pevných osobností, symbiózy i nesmiřitelnosti tam na východě
Bjarte Breiteig: Text mnohokrát přepisuji, než se propracuji k finální podobě
Svetlana Cârstean: Z poezie se vyžít nedá, bez poezie ovšem také ne
Tereza Semotamová: Křehká a neuvěřitelně fascinující hranice mezi skutečností a fikcí
Tereza Semotamová: On si myslí, že ‚skříň‘ je část Prahy, protože je z Brna
Patrik Linhart: Sám se takovému zlu mohu postavit ozbrojen pouze humorem
Justyna Bargielska: Když se nesmíříme s tím, že lze něco ztratit, nemůžeme milovat
Ján Sedal: Otřesený Lenin se sesbíral se země
Alexej Sevruk: Všichni jsme poznamenaní základní školou doby Marie Terezie
Den třetí: Se špatnými verši je také hodně práce. O pití, práci a vládě
David Zábranský: Jakmile se kdokoli chopí klávesnice, v tu chvíli k někomu mluví
Oldřich Janota: Pamatuju se, jak jsem poprvé viděl v televizi Karla Gotta
Den dvacátý: Básně můžeme číst jako pasivní texty
Na MAČi v Brně představí dílo písničkáře Oldřicha Janoty. S festivalem se loučí Tamta Melashvili
Tanja Dückers: Generace 1968 je první, která se pokusila "střízlivě" pohlížet na válku
Irena Brežná: V Československu měly ženy dvojí zátěž, ale více sebevědomí než ty na Západě
Martin Reiner: Z faktů se dá udělat zajímavý text, který má povahu a vlastnosti beletrie
Bianka Rolando: Poezie je pro mě oblast mlčení, chtěla bych se spíše za text schovat
Historie není něco, co se odehrálo kdysi – neustále se s ní setkáváme. Rozhovor se Sigrún Pálsdóttir
Oya Baydar: Zlu se nepřivykne, snáší se
Paměť je vždy selektivní. Rozhovor se Sofijí Andruhovyč
Dora Kaprálová: Není na tom nic ujetého, na tom technu, na té lásce
Tone Škrjanec: Teď je tak krátké a minulost i budoucnost tak obrovské
Petr Hruška: Tuzemské literatuře chybí pozornost k tomu, co je blízko
Ivan Štrpka: Myslím na to v samotnom tekutom skupenstve tohto „písomyslenia“
Sebrali básnické spisy Karla Škrabala, jmenují se: Jedu
Lubor Kasal: Všechno se děje, jak se dít má...
Den sedmnáct: Narodili se bez záručního listu a návodu k použití
Sebastià Alzamora: Líbilo by se mi být upírem svých čtenářů
Murat Özyaşar: Kdo se schová ve svém příběhu, uvězní se v něm
Nedim Gürsel: Navzdory tomu, že řadu let žiji v Paříži, píšu stále turecky
Ondřej Krystyník: Dívám se do očí každému v sedle
MAČ 2025, den devátý: Ahmedur Tutul Chowdhury a Tomáš Forró
Zita Izsó: Vše, čeho se pustíme, se nám bude cznášt nad hlavou
Marek Torčík: Zvítězit a prohrát v literatuře nejde, není to soutěž
Vratislav Kadlec: Těch knížek a toho psaní je vlastně trochu moc
Tomáš Míka: Koronavirové období jsem přežil
Maja Vidmar: Musíme tvořit z toho, co jsme…
Pavel Zajíc: Kdybych se nazval lidumilem, musel bych se stydět
Den devětadvacátý: "Nepochybuji o tom, že to „pak“ vůbec nebylo dobré..."
MAČ 2022: Den sedmý
MAČ 2022: Den šestnáctý
Tomáš Janovic: Paradoxom je už len to, že ho znárodnili ako komunistu...
Marek Toman: Rešerše byly vykonány i nohama
Oleksandr Irvanec: To, že píšu krásné lyrické básně, ví ten, kdo to vědět potřebuje
Jan Škrob: Nikdo nevěděl, že to takhle dopadne
Pavel Tomeš: Zní to trapně, laskavý humor, ale i vtip umí literaturu
Oksana Zabužko: Spisovatelé jsou určeni k tomu, aby hráli roli „morálních autorit“
Çiler İlhan: V Turecku je to velká výzva být žena
Ivana Myšková: Rozdvojím se...
Mária Ferenčuhová: Z hlediska věčnosti je jedno, jestli v tomto světě, s tímto tělem...
Pavla Horáková: Svět je plný zázraků, a čím méně o tom pochybuju, tím víc jich zažívám
Třináctý den: Muž toužící, muž zpochybňovaný, muž zpupný a směšný
Jan Folný: Muž toužící, muž zpochybňovaný, muž zpupný a směšný
Patrik Linhart: A to není málo
Miloš Urban: Když přijde skvělý nápad a pak se ukáže, že se jen opakujete
Petr Stančík: Začíná mi to tu teď normalizaci silně připomínat
Jaromír Typlt: Je to absurdní doba, která přinesla zapomnění
Setkání nakladatelů a čtenářů Knihex 10½ se odehraje pod “online střechou”
Františák: Je jedno, zda se jasně vyslovím sekerou, anebo slovem
M. Seppola Simonsen: Chci cítit klid, ke kterému se zvířata probouzejí
Viki Shock: Tulák Charlie, to byl podle mě opravdu frajer!
MAČ 2022: Den sedmnáctý
MAČ 2022: Den šestý
MAČ 2022: Den sedmadvacátý
MAČ 2022: Den šestadvacátý
Den první. Festivalový koráb vyplul na měsíční plavbu. Tomáš Přidal rozdal i tisky kreseb
Karol Sidon: Kdybych byl Sváťa Karásek, tak bych to zpíval
Petr Placák: Čím víc toho lidé mají, tím jsou nespokojenější a ustrašenější
Petr Veselý: Sakralita je skryta v tom nejvšednějším
Bergþóra Snæbjörnsdóttir: Tělo si toho dost pamatuje
Den šestý. Na festival se vrací Silvester Lavrík a po roce i Jan Novák
Şebnem İşigüzel : Nacházíme útěchu ve virtuálním světě. Šedesátá léta měla jinou chuť
Ľubomír Feldek: Umelec tu nie je na to, aby sa ľutoval, ale aby tvoril
Pavel Tomeš: Mám dost divokou fantazii a podléhám dennímu snění
Cosmin Perţa: Nejde o to reprodukovat realitu v měřítku 1 : 1, protože to je nemožné
MAČ 2018 opouští také Ostravu: tureckého hosta doprovodí Eva Turnová
Leonid Dranko-Maisyuk: Co je to Puškin?
Petr Král: Báseň se má přečíst...
Podcast MAČ 2020: Andrea Tompa a Zdeněk Volf
MAČ 2025, den 25: Touhfat Mouhtare a Vladimír Morávek
Haydar Ergülen: Když se lidé vydají na cestu, svět se začíná otáčet
Měsíc autorského čtení se definitivně loučí. Ve Lvově i se spolautorem klipu „Systém musí pryč“
Dvacátý šestý den a kultura, gender, politika či lidská práva. Vygumovat druhé i sama sebe
Po nějaké době uvidíte, jak je to jednoduché
Tatiana Țîbuleac: Dělám to, čeho je skutečně zapotřebí?
Bianca Bellová: Modřiny a cepování vypovídá spíše o tom, že si vzaly kretény...
Marek Vadas: Hodně energie věnujeme tomu, abychom měli peníze navíc
Ukrajina 22: Hryhoryj Semenčuk
Den šestadvacátý: znovunalezená chuť svobody
Viki Shock - od juvenilií po senilie...
Jón Gnarr: Chci být součástí té surrealistické revoluce, která je tolik potřeba
Petra Hůlová: Moje máma mě přemlouvala, ať to nevydám, že si tím zničím pověst
Lluís-Anton Baulenas: Píšu o tom, jak čelit životu
Zuska Kepplová: Aby som lepšie rozumela tomu, ako píšem, potrebujem sústavu zrkadiel
Nikola Šuhaj lhář, podvodník a zloděj aneb Příběh lásky, směšnosti a touhy
Sjón: Realismus islandského spisovatele je ten magický
Pavel Brycz: Teď si užívám luxusu, že píšu to, co chci
Anna Mrozinská: Už by se chlastat nemělo…
Tadeusz Dąbrowský: To, co chápeme, chápeme každý svým způsobem
Margo Rejmer: Je to dílo představivosti, ale také proces porozumění
Fredrik Brattberg: Jak herci, tak diváci vědí, že je to podruhé
Lucie Faulerová: Čekám, jestli mě to zavede dál
Dušan Taragel: Spisovatelia si môžu sami za to, že sú ohrozeným druhom
Den desátý. Festivalový program roste: Etela Farkašová a Andrea Vatulíková & Tomáš Hrubiš
Marek Šindelka : Když někdo mluví o pravdě a lásce, může to taky myslet vážně
Teťana Maljarčuk: Psát několik dní, pak to všechno spálit chlastem
Den poslední: MAČ 2019 se loučí s Brnem
MAČ 2024: Tolik taiwanských literátů střední Evropa ještě nezažila
Jaroslav Rudiš: Zachycuji tenhle svět v téhle době… aneb Amerika
Tomáš Zmeškal: Nezajímalo mě psát román ve velké tradici 19. století
Shota Iatashvili: To je chemie, ne erotika
Martin Švanda: Ono si to řekne samo
Hana Lundiaková: Kanceláře jsou ghettem, kdo by to byl řekl?
Den šestý a příběhy lidí z okraje společnosti
Patrik Linhart: Čichoni, přijeď na sever
Ľubomír Feldek: Básníci to je samé já, já, já…
Turnová, Krchovský: I když to vypadá, že spolu nesouvisíme, máme hodně společného
Maryna Hrymyč: Niekto ma chce vyhnať z tohto miesta
Pavel Trtílek: V jednu dobu to byl Ionesco nebo Becket
Mila Haugová: Autorské čítanie transformuje to neviditeľné do viditeľného
Andraž Polič: Ženská moc je to, co poslední civilizace ignorovaly
Ondřej Kyas: ...stále se nic neděje
Karel Steigerwald : „Myslím si, že nás to čeká zas.“
Murat Özyaşar: Táta byl muž. Řekl, že tento svět nepřežije
Den šestadvacátý: Psaní ze smutku, bolesti a nostalgie
Pavel Ctibor: Hlásím se k linii Vysoké hry...
Miroslav Hlaučo: Nikde jsme se neměli lépe...
Václav Kostelanski: Psal jsem, jak mi to přišlo do hlavy — a hotovo
Ján Púček: Neviem si predstaviť, že by som to robil nejako inak
Pelin Özer: Jsi tak ošklivý, tak moc tě miluji
Zarafest: Pořadatelé tentokrát slibují opulentní hostinu....
Olga Stehlíková: To, co je jiné, není nutně špatné
Podcast MAČ 2020: Benedek Totth a Jiří Sádlo
Arnošt Goldflam: Když něco chceme, nemůžeme to chtít od Prahy...
Osamělí běžci startují v Brně, Jaguáří techno dozní ve Lvově
Lale Müldür. Píšu spontánně a zvuk i obsah jsou jedno a to samé
Video měsíce: „Petr Hruška se nemění“
Patrik Linhart: Setkání s kulovým bleskem
Ivana Dobrakovová: Nejako ma to celé príliš zraňuje
Bernardeta Babáková: Ten angrešt už navždycky bude chutnat jako popel
Stanislav Rakús: Považujem literatúru a text za médium na tichý príjem
Oleksandr Klymenko: Když kráčíte po ulici a střídáte levou nohu s pravou, také Vám to nevadí
Patrik Linhart: Člověk, kterému se hroutí vztah
Kateřina Bolechová: Jako malá jsme se bála Golema
MAČ 2025, den sedmý: Yan Geling a Jakub Řehák
Válka, která změnila Rondo aneb Co to je válka?
Ján Litvák: Podľa mňa to už nikto nedokáže sledovať a objektívne hodnotiť
Dvanáctý den strhává masku civilizace aneb Střídání kulis tady a tam
Vigdis Hjorth: Nic jako neutrální pohled neexistuje... Fikce to odhaluje
David Zábranský: Cítil jsem se jako blb…
Antonín Bajaja: Snažím se nečíst dlouho
Patrik Linhart: Někdo to dělá rád na záchodě… Odpovíte?
Arnošt Goldflam: Baví mě to střídání – psát, režírovat i hrát
Luděk Marks: Karel Hynek Mácha to byl underground!
Viktor Horváth: V režimu, jako byl ten socialistický, je vlastně každý dítě
Alena Zemančíková: Jenže některé věci jsou jako ten divoký vstavač
Ivan Kraus: A představil jsem si, jak se jeden ukomentuje
Štěpán Kučera: Svět se může stát lepším místem
Den sedmý. MAČ 2023: Helga Flatlandová a Pavel Petr
Marian Palla: Toto je zřejmě poslední vernisáž, na které můžu kouřit
Haydar Ergülen: Poezie je příliš krásná na to, aby byla výsadou básníků
Pelin Özer: Žijeme svůj příběh, sklízíme to, co zaséváme
Alexandra Salmela: Představovala jsem si to jako Hurvínek válku
Marin Mălaicu-Hondrari: Zpočátku to bylo docela těžké
Petr Kukal: Realitou jsem se nenechal nijak zotročovat
Pjatro Vasjučenka: Rozhodl jsem se, že vám přečtu pohádky...
Ivan Binar se stal čestným občanem města Ostrava
Umělci se vesměs bojí psychofarmak, říká Norbert Holub
Lenka Procházková: Paměť dnes začíná ztrácet a je to umělý výmaz paměti
Mým úkolem je spíše vyhazovat to, co píši, než jenom psát
Petr Borkovec: Osobitý styl, to je básnická cesta do pekla
Štěpán Rusín: „Je to Brno. Máloměsto. Božská prdel světa…“
Veronika Bendová: Když začínám psát, nevím, jak to skončí
17. den MAČ 2023: Erlend Wichne a Filip Klega, Eva Marie Růžena, Martin Dytko, Tomáš Štiler
Roman Honet: Teplo v ruce není baterkou, možná je to jizva, která je důležitá, ne paprsek světla
Jaroslav Žila: Za mnou v lavici seděl Balabán...
Daniel Hevier: Když se musely psát sonety
Pavel Trtílek: Brno dovede zaseknout drápy do člověka, kterej mu to dovolí
Tarık Tufa: Protože spolu lidé málo mluví, proto vlastně neví víc
Nevěřit nikomu nad třicet? – to dneska platí spíš opačně...
MAČ 2018. Nejen Turecko, ale také režisér Peter Krištúfek
Oya Baydar: Turecko je země zázraků, ale teď je mi z něj smutno
Viktorie Hanišová: Vařečka v ruce a sebevražda k sobě moc nejdou
Alfonso Zapico: Rozhodl jsem se vyprávět o všem, co neznám
Þórdís Helgadóttir: Dostanu se na dva měsíce do Kafkova domu
Serhij Žadan natočil s polským Kazikem válečný protestsong
Loading...
