Daniel Hevier: Když se musely psát sonety

- Audio - 01. 06. 20

Mnoho literárních forem, a nejen těch, naplnil autor Daniel Hevier, který se narodil sv roce 1955 v Bratislavě. Básník, textař, překladatel, autor dětské literatury, dramatik, libretista, scénárista a textař. Vystudoval slovenský jazyk a literaturu v kombinaci s estetikou na Univerzitě Komenského. V 80. letech spolupracoval se Slovenským rozhlasem, pak byl na volné noze. V roce 1990 založil nakladatelství Hevi. V 90. letech měl krátce vlastní přílohu v deníku SME.

Angažuje se v projektech spojených s výchovou mládeže. Spolupracuje s feministickou skupinou kolem časopisu Aspekt. Překládá americkou poezii (W. Stewens, Ch. Bukowski). Z češtiny do slovenštiny přeložil několik knih pro děti – např. Mach a Šebestová, Arabela-Rumburak od Miloše Macourka nebo Aprílovou školu od Jiřího Žáčka.

Je mimořádně plodným autorem. Jeho první sbírka Motýlí kolotoč vyšla v roce 1974. Kromě knih píše i texty písní, divadelní a rozhlasové hry, libreta muzikálů, filmové a televizní scénáře, spolupracuje s rozhlasem, televizí.

Na Měsíc autorského čtení dorazil jako básník „Básnikom sa človek stáva kombináciou svojej drzosti i plachosti, exhibicionizmu i túžbe po anonymite, vzbury i pokory... Najprv si poviete: budem básnikom a potom čakáte, z ktorej strany vám ozvena donesie potvrdenie týchto slov od iných. Väčšinou sa načakáme,“ napsal.

Na festivale MAČ v roce 2005 mimo jiné uvedl: “V 70. Letech, když jsem vstupoval do literatury, jsem zažil takové období, kdy se musely psát sonety. To byla taková dobová úchylka, že chtěli ty autory zkrotit a chtěli, aby alespoň v té formě byli svázaní. Ale já jsem tehdy sonety nepsal. Začal jsem je psát až na staré kolena,” řekl divákům na festivale.

“Mal som šťastie, že som v trinástich rokoch natrafil na Ľubomíra Feldeka, ktorý bol vtedy enfant terrible slovenskej literatúry. Mladý, nekonvenčný, vtipný, vynaliezavý, hravý. Tak som mu poslal poštou svoje básničky. Nielenže sa mi ozval, ale sa ma ujal a potom som za ním chodil do Bratislavy na výlety. Vliekol som sa za ním ako materská škôlka. Aj ma tak volal. Zavesil som sa naňho ráno pred bytom a celý deň som s ním chodil po kluboch, kanceláriách a redakciách. Až teraz si uvedomujem, aký som musel byť otravný a nepríjemný. Ale cením si, že sa mi venoval,” uvedl autor v rozhovoru v deníku SME v roce 2008.

Coby autor mnoha uměleckých žánrů, prošel Hevier také řadou tvůrčích a inspiračních odbobí. “Mal som napríklad etapu, keď som čítal iba poéziu, alebo etapu veľkých románov, filozofie, hudby, mystiky, výtvarného umenia. Veľký zlom bol, keď som pred desiatimi rokmi začal maľovať. To považujem za oveľa väčší prelom v mojom živote ako rok 1989, lebo vtedy sa pre mňa politicky až tak veľa nezmenilo. Ja som mal aj predtým svoj azyl, svoj vnútorný svet a rýchlo som zistil, že tento azyl budem potrebovať aj naďalej. “

“Keď sa mi nedarí byť spisovateľom, tak si to namaľujem, zaspievam alebo zahrám. Pomáham si jednotlivými žánrami, ktoré pokladám za jednu komplexnú výpoveď. Myslím si, že ľudia aj v dávnej minulosti nerozlišovali medzi literatúrou a tancom alebo divadlom a hudbou, bolo to v jednej kope,” uvedl pro portál Teraz.sk.

Loading...