Antonín Bajaja: Snažím se nečíst dlouho

- Publicistika - 14. 05. 20

Pohádkové příjmení a Zlín, takový je v kostce spisovatel Antonín Bajaja. „Když si sednu před čtenáře a čtu jim, tak si přestavuju, že jsou jako já a že oni by si tu knihu rádi přečetli v klidu. Snažím se nečíst moc dlouho, neodbočovat od textu a dělat i glosy k textu,“ prozradil před čtením na MAČi Bajaja. Živil se jako novinář a vedl také kurzy tvůrčího psaní. Debutoval v roce 1982 prózou Mluviti stříbro

Zlínský spisovatel je spolutvůrcem zákona na ochranu zvířat proti týrání. V roce 2016 se kniha Antonína Bajaji Na krásné modré Dřevnici dostala na pulty londýnských knihkupectví. Anglického překladu se dočkala šest let po českém vydání. Dílo popisuje Zlín v dobách, kdy se jmenoval Gottwaldov a slavilo úspěch u čtenářů i kritiků. 

Jeho romaneto Zvlčení bylo přeloženo do pěti jazyků. Kromě ruštiny taky do běloruštiny, bulharštiny, slovinštiny a maďarštiny. V roce 2004 za něj autor získal cenu Magnesia Litera. Publikoval mnoho povídek, pohádek, esejů a fejetonů. Získal řadu literárních i novinářských ocenění.

Mezi jeho nejznámější knihy patří Mluviti stříbro (1982), Duely (1988, 2005, 2015) a již zmiňovaná vzpomínková kniha Na krásné modré Dřevnici (2009), za niž získal Státní cenu za literaturu.

Ve svých prózách se Bajaja vrací do kraje dětství a mládí. „V poslední době mám větší radost z odpleveleného a zalitého záhonu než z napsaného odstavce,“ dodal.

Ocenění:

Výroční cena nakladatelství Mladá fronta za Duely (1989); cena v soutěži Evropský fejeton Brno 93‘; novinářská Cena Křepelek od Nadace ČLF za pořady RSE Hlasy a ohlasy z domova (1994); cena Magnesia Litera za Zvlčení (2004).

 

Loading...