Povídkář a romanopisec Bjarte Breiteig: se narodil v roce 1974 a získal si čtenářský ohlas i ocenění. „Mám velmi pomalý proces psaní, mnohokrát text přepisuji, než se propracuji k finální podobě,“ prohlásil obdivovatel Franze Kafky s tím, že to byl důvod, proč začínal s povídkovou tvorbou.  

Jeho debut Fantomové bolesti vyšel i česky. Tehdy prohlašoval, že když zkouší napsat román, skončí s padesáti různými začátky. Nakonec se však propracoval i k tomu tomuto útvaru. Jeho první nese název Pět let tátou a čeští čtenáři už ho také znají. Breiteig začal tento román psát, když byl na rodičovské dovolené, stejně jako hlavní postava příběhu, sympatický čtyřicátník, oddaný otec dvou kluků a začínající povídkář – který sexuálně zneužíval čtyřletou dcerku rodinné přítelkyně. Nejde však o zápletku, čtenář se o vině dozví hned v úvodu knihy.  

Ve svém posledním románu Tøyeneffekten (Tøyenský efekt), který vyšel předloni, zavedl čtenáře do přistěhovalecké čtvrti Tøyen v Oslo, kde sám s rodinou žije. 

Bjarte Breiteig bývá vnímán jako pokračovatel Kjella Askildsena. Oba spojuje mistrovství stručnosti a umění „nevyslovení sdělovaného“. Absenci, nedostatek či postrádání demonstrují už samotné názvy autorových povídkových sbírek – Fantomové bolesti i Surogáty odkazují k něčemu, co není. 

Povídky ve sbírce Fantomové bolesti zachycují zpravidla celkem běžné, ale svým způsobem zneklidňující životní situace. Spisovatel svým vyprávěním vstupuje přímo do děje, situaci i atmosféru dramatizuje a vzápětí vyprávění ukončí tak, že čtenář zůstává s pocitem nedopovězeného, nevysvětleného. Sám autor se ostatně netají tím, že upřednostňuje takového čtenáře, pro něhož příběh nekončí přečtením,” uvedl medailon na Vltavě.  

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.