Petr Kukal: Realitou jsem se nenechal nijak zotročovat

- MAČ 2020 - 09. 11. 20

Petr Kukal se narodil v roce 1970 v Poděbradech. Absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval jako učitel na základních a středních školách, jako šéfredaktor časopisu Moderní vyučování a šéfredaktor nakladatelství Alter. 

Působil v tiskovém oddělení ministerstva kultury (správce twitterového účtu) a jako mluvčí Filozofické fakulty UK, správce sociálních sítí a specialista komunikace v Národní knihovně ČR.  

Vydal na dvacet knih: poezie (Předposlední vlak, 2017), prózy (Deník muže ve středních letech, 2013), pro děti a mládež (Písmenková polívka, 2020) a učebnic (Slabikář, 2018). V roce 2018 mu byla udělena pamětní medaile města Poděbrad. 

V rozhovoru pro iLiteratura.cz přiznal, že se do informačních technologií neponořil hned v první vlně. "V době, kdy už všichni byli na Facebooku nebo měli internet v mobilu, jsem zjistil, že existují blogy. Možnost publikovat své texty tak, aby byly dosažitelné naprosto každému, mě nadchla, a od roku 2009 jsem začal vést blog. Středník se jmenuje, protože vychází vždycky ve středu. Časem jsem od zápisů na témata jako ochrana přírody nebo jaderná energie přešel k tomu, o čem skutečně něco vím. Takže jsem začal psát o tom, co žiju. Snažil jsem se ale, aby to lidi bavilo číst, takže jsem text do velké míry stylizoval – realitou jsem se nenechal nijak zotročovat. Užíval jsem nadsázku, hodně přetažené hyperboly – to byly mé hlavní autorské nástroje...” 

Přiznal se k silné uzavřenosti. “Deník je tedy možná reakcí na mou neschopnost být s lidmi. Abych nemusel s nikým mluvit, všechno jsem napsal, a když se mě lidi zeptají, jak se mám, vrazím jim do ruky knížku a rozloučím se.” 

V rozhovoru přiznal i svůj obdiv k Michalu Vieweghovi. “V roce 2006 jsem vyhrál soutěž havlíčkobrodského veletrhu Dopište Viewegha, do níž se přihlásilo asi 150 lidí. Ale já ji musel vyhrát, mám Michala tak načteného, že umím velmi dobře napodobit jeho styl. Nejen že jsem četl všechny jeho knihy, já je četl aspoň třikrát. Vyhrál jsem zájezd do Itálie, a hlavně oběd s Michalem, kde jsem samozřejmě kul železo, dokud bylo žhavé. Pak jsme si začali vyměňovat maily, občas si zavoláme, byli jsme ještě párkrát na obědě.” 

Loading...