Petr Král: Báseň se má přečíst...

- Novinka - 21. 12. 20

Sebrané básně Petra Krále v nakladatelství Větrné mlýny doputovaly k předposlednímu, třetímu svazku orámovaném lety 1990 až 2002. Redakce se ujal sám autor, který se narodil 4. září 1941 v Praze a zemřel 17. června 2020. V letech 1968–1986 pobýval v Paříži a okolí, kam odešel po okupaci republiky v roce 1968. Živil se příležitostnými pracemi (i literárními), lektorskými posudky, příspěvky do slovníků, přednáškami, rozhlasovými pořady, po roce 1990 krátce pracoval i na českém vyslanectví.

Petr Král psal česky a francouzsky, v obou jazycích vydal řadu knih básní, próz, esejů a básnických antologií, do obou jazyků také překládal. Jeho tvorba trvala bezmála půl století a byla vydávána nechronologicky, za což mohla jak komunistická cenzura, jíž autor čelil, protože byl „surrealista“, potom zas exulant.

Souborné vydání jeho díla je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem se stal sám Petr Král. Básně do nich zařadil tak, jak vznikaly. “Většina z nich tu je až teď prezentována v definitivní podobě; nových – a konečných – úprav doznala i kompozice některých celků. Do edičního komentáře na konci každého svazku jsou zařazeny také autorské předmluvy nebo doslovy, které básně doprovázely v prvním vydání,” zní v anotaci.

“Po Petru Královi zůstalo velké dílo. Bohaté a různorodé. Dá se v něm číst na přeskáčku, na mnoho způsobů, dá se v něm objevovat při druhém či třetím čtení. Má potenciál. A nedá čtenáři nic zadarmo. Soustavně provokuje: intelekt i emoce. V tom psaní je odvaha i drzost. Vlastnosti, které jen tak nevyvanou...,” napsal Radim Kopáč ve smutečním textu, který napsal pro Lidové noviny.

“Herci všechno přehrávají. A pečlivě vyslovují a demonstrují. Dokonce i v oblasti, která se mě zvlášť dotýká, a jíž je čtení poesie v rádiu. Když čtou autoři sami, je to většinou zajímavé i když nečtou dobře, protože to jsou oni. Ale pak jsou herci, a ti v drtivé většině případů básně ničí, protože je předvádějí,” poznamenal Petr Král v rozhovoru pro Babylon. “Deklamují. Báseň se má přečíst. Když je dobrá, tak to vydrží, když není dobrá, tak se musí vyštajfovat a na to jsou tu ti herci...”