program
festival
Výsledky hledání
Vyhledávaný výraz:
{search_term_string}
Struska aneb Verše, které se dají číst, ale také jen prohlížet
MAČ 2024: Tolik taiwanských literátů střední Evropa ještě nezažila
Ondřej Slabý: Ekleziomorfní struktury a jiné básně
Setkání nakladatelů a čtenářů Knihex 10½ se odehraje pod “online střechou”
Levente Csender: Čím stručnější, tím lepší. Móda mě nezajímá
Jurij Zavadskyj: Realita je strukturovaná hra…
Den sedmadvacátý: Dlouhé kapitoly se střídají s těmi krátkými...
Tereza Semotamová: Je to o migrantech a vykořenění
Ota Filip: Člověk v tom strachu zachraňuje co se dá…
Devatenáctý den: Kdo a jak? Briketa, struska, pivo a trosky Frýdku-Místku
Tereza Boučková: Kdo se zabývá psaním, ten ví, že je to boj
Naivní modlitby Silvestera Lavríka a hledání středu, centra, hlubin bezpečí
Do Brna vpadne 31 Gruzínců. Střední a východní Evropa už zase patří literatuře
Dvanáctý den strhává masku civilizace aneb Střídání kulis tady a tam
Alexej Sevruk: Všichni jsme poznamenaní základní školou doby Marie Terezie
Ivan Binar: Tenkrát byl strach naším každodenním průvodcem… A bát se musíme i dnes
Simon Stranger: Zpočátku jsem se nemohl přimet k tomu, abych uvěřil, že je ten příběh pravdivý
Tereza Semotamová: Křehká a neuvěřitelně fascinující hranice mezi skutečností a fikcí
Tereza Semotamová: On si myslí, že ‚skříň‘ je část Prahy, protože je z Brna
Harkaitz Cano: Strávil jsem dětství ve stromě, kde jsem sledoval, jak se řítí splaskaná řeka
Tomáš Přidal nechává setnout jahody gilotinou a vánoční stromek zase vykouřit jointa
Ivan Štrpka: Myslím na to v samotnom tekutom skupenstve tohto „písomyslenia“
Tereza Riedlbauchová: „Uléhám na dlažbu a doširoka roztahuji stehna, do klína mi zapadá ohnivá koule...“
Stanislav Biler: Jakmile lidi dostanou strach ze smrti, zblázní se
Pětadvacátý den: Po bílém teroru měl být mír a klid. Co je ti vlastní, Jonáši?
Tanja Dückers: Generace 1968 je první, která se pokusila "střízlivě" pohlížet na válku
Jiří Stránský: Náš přístup k demokracii je zkažen těmi lety komunismu...
25. den MAČ 2023: Simon Stranger a Jaromír Typlt
Arnošt Goldflam: Baví mě to střídání – psát, režírovat i hrát
Václav Jamek: Nevlezl jsem do strany a nepodílel se na kupónové privatizaci
Štefánik: Potrebujete druhých ľudí, aby ste pochopili štruktúry svojho bytia.
Eugen Brikcius: Ty se starej o mou duši, já se postarám o tvé tělo...
Den druhý: Literát, který vyrostl v dutině stromu, spisovatelka se slabostí pro metal
Jáchym Topol: No a pak nastane čas bušení do stroje. A pak škrtání a přehazování a přepisování…
Oleksandr Klymenko: Když kráčíte po ulici a střídáte levou nohu s pravou, také Vám to nevadí
22. den MAČ 2023: Linn Strømsborgová a Michal Habaj, Michal Tallo, Katarína Kucbelová
Podcast MAČ 2020: Viktor Horváth a Josef Straka
Paweł Smoleński: Jednoduše žádná strana nemá stoprocentní pravdu
Pavlo Korobčuk: Literatura, ta se nevytrácí, stále se mi nějak zdá
Pilar Adón: S pomocí slov můžeme vyvolat strach…
23. den na festivale zájemci stráví s Rankovem a Kovandou
Veronika Šikulová: Možná z nás bude pěkný strom…
Ondřej Liška: Kdyby Pravda a Láska tu stranu měla, neměla by vůbec žádné spojence
Kornel Földvári: Už som sa nachytal s hlavou na písacom stroji
Ivan Štrpka: Každý může běhat vlastním směrem
Jiří Sádlo: Asi se na to štěstí ani nesmí moc myslet
Þóra Hjörleifsdóttir: Odvrácenou stranou lásky je úzkost, nejistota a obsese
Martin Ryšavý: Extáze není třeštění, vy jste opilý za střízliva
16. den. Páteční MAČ v Brně Ivana Štrpky a rodačky Sylvie Richterové
Milo Janáč: Treba sa postaviť na víťaznú stranu kapitalizmu
Vít Slíva: Čteme si se studenty to, co zrovna považuju za mocné
Marian Palla: I Kdybych se nenarodil, stejně mi to nepomůže
Ruské prázdniny, místo pro samotu i strach. Prázdninové chvíle nad soutokem
Stopy nevedou k sebepoznání, dům i člověk jsou totiž někde jinde
Kateryna Babkina : Všechny příběhy se v té či oné podobě staly
Haydar Karatas: K životu člověk potřebuje svobodu, aby necítil strach
Michal Ajvaz: Úcta k malým věcem a schopnost vidět jejich snovou stránku
Ivan Štrpka: Je háklivá hranica, kde sa dotýka umenie s politickou mocou
Horká novinka současné gruzínské literatury. Hlasy druhých stran konfliktů
Luis Leante : Stačí si doma sednout a psát. Otázkou je, kdo to pak vydá...
Ayşegül Çelik: Žádáme svobodu myšlení a svobodu projevu. Jsme na straně rovnosti a míru.
Ondřej Kyas: ...stále se nic neděje
Štěpán Kučera: Svět se může stát lepším místem
Jana Beňová: Snažím se zůstat na tomhle světě, nechce se mi na ten druhý
Osamělí běžci startují v Brně, Jaguáří techno dozní ve Lvově
Stanislav Rakús: Považujem literatúru a text za médium na tichý príjem
Nedim Gürsel: Navzdory tomu, že řadu let žiji v Paříži, píšu stále turecky
Gonca Özmen: Žijeme v období teplé i studené války
Petr Stančík: Začíná mi to tu teď normalizaci silně připomínat
Nóra Ružičková: Baví ma rozhranie, kde sa text stáva obrazom
Sedmadvacátý den promluví lyrika a reflexe 21. století a děje století předchozího
Petr Stančík: Když se požitek stane obětí globalizace, je z něj banalita
Pavel Zajíc: Kdybych se nazval lidumilem, musel bych se stydět
Oksana Stomina: Pokud básník publikuje a stane se známou osobností, má určité povinnosti
Den jedenáctý: O poezii a stanném právu, ale také o štěstí, které být nemusí
Marek Šindelka: Příběhy se nemusí dovyprávět, zajímavější je, co se děje za textem
Svatava Antošová: Toulám se a nestačím zírat
Jiří Hájíček: Nulová stylizace, bez metafor, jen těch pár slabik a slov a pak ticho…
Víťo Staviarsky: Text musí kĺzať ako film pred našimi očami
Den osmadvacátý: Lidskost se projevuje těmi nejpodivuhodnějšími způsoby
O štěstí nemá vůbec smysl přemýšlet, musí se jen žít
Den jedenadvacátý: Co je třeba k tomu, aby se dav snížil k násilí
Magdaléna Platzová: Teď se budu trochu červenat...
Adolfo García Ortega: Ti, kteří se dívají dovnitř, a ti, kteří se dívají ven
Den sedmadvacátý: Ten kraj je můj rodný, nikdo mi jej neodpáře
Karel Škrabal: Duní země pod kopyty stád, já chci jen tebe milovat
Oleksandr Myched: Válka se protáhla a přešla do dalšího stadia
Ivan Binar se stal čestným občanem města Ostrava
Tomáš Vůjtek: Jak jsme vyhnali Němce a jak jsme se s tím smířili
Şebnem İşigüzel: Odvaha je stejně důležitá jako samotné psaní
Milan Ohnisko: Na stará kolena chci obstát sám před sebou...
Øystein Stene: Česká kotlina je zemí těch nejneuvěřitelnějších příběhů!
Viktor Horváth: Evropa je v krizi 1 500 let a stále se pohybuje
Slavný dramatik a prozaik mění svůj styl. Dějiny píše ten, kdo chce zvítězit.
Iveta Gibová : Cynismus postávám brání v tom, aby se zblíznily
Zita Izsó: Snažím se napsat ne to, co chci, ale to, co vidím
Den šestý: Pavel Kolmačka v Košicích - "Já texty spíš potkávám"
Karel Steigerwald : „Myslím si, že nás to čeká zas.“
Sema Kaygusuz: Na prvním místě je důstojnost, pak teprve umění
Tomáš Zmeškal: Nezajímalo mě psát román ve velké tradici 19. století
Richard Erml: Až všechno napíšu, vrátím se se ženou a dětmi do Tibetu
Dato Turashvili : Knize se nic nevyrovná v tom, jak umí nasytit ducha lidské bytosti
Tarik Tufan: Najít znovu to, co se vytrácí, když člověk ve svém životě znejistí
Eva Turnová: ... a všichni hráli stejný play list
Olga Stehlíková: To, co je jiné, není nutně špatné
Tomasz Różycki: V poezii se slova musí bránit, ale i hrát a zpívat
Bjarte Breiteig: Text mnohokrát přepisuji, než se propracuji k finální podobě
Kateryna Kalytko: Abychom se nestyděli za ‚stopu‘, kterou po sobě zanecháváme
Michal Šanda: Všude na pultech štosy Mornštajnové, Vlasákové, Tučkové
Are Kalvø: Jak se rozumní lidé škrábou na vrchol kopce, aby se tam vyfotili
Ondřej Štindl: Třeba je pod tím povrchem prázdno
Halldór Armand: Moje tělo trčelo tady, na ostrově v severním Atlantik
Haydar Ergülen: Nemůžu uvěřit, Bože, že někteří lidé byli stvořeni Tebou...
Spisovatel a režisér Peter Krištúfek se stal jednou z obětí nehody autobusu
Bianca Bellová: Musíme to tady společně nějak přečkat a vzájemně se podpírat
Dániel Varró: Snažím se psát tak, jak mluvím
Proti světu se nevymezoval, byl takový, jaký byl...
Hnát Daněk: Takzvanými proudy vědomí stvářena celistvost
Den sedmý: Mladí lidé v 90. letech byli anarchisté, ti současní se zdají být poslušnější
Den sedmnáctý: Emigrace není jen změna země, ale i stěhování do jiného okresu
Borut Golob: Lidstvo se v dějinách vždycky zabíjelo pouze kvůli stylu
Oldřich Janota: Pamatuju se, jak jsem poprvé viděl v televizi Karla Gotta
Roman Ludva: Každý se narodí s určitým talentem
Sylva Fischerová: Praha je větší. Ale lidi tam člověk taky potkává furt stejný...
David Zábranský: Ve dvaceti člověk musí být levičák, pak z toho vyroste, jak se říká
K. A. Skomsvold: Když jsem se musela s něčím vyrovnat, snažila jsem se to vystihnout jednou větou
Ignacio Vidal-Folch: Realita je projekcí touhy, která se zakládá na událostech
Den dvou jedniček: Z poezie se žít nedá, bez ní také ne
Petr Borkovec: Osobitý styl, to je básnická cesta do pekla
Štěpán Rusín: „Je to Brno. Máloměsto. Božská prdel světa…“
Stanislav Beran: Můj typický čtenář? Třeba vůbec nikdo...
Ayfer Tunç: Tureckou literaturu Západ stále buď nemůže, nebo nechce brát na vědomí
Martin Reiner: Z faktů se dá udělat zajímavý text, který má povahu a vlastnosti beletrie
Bragi Ólafsson: Nahrávání ve studiu? Je tam hodně prázdného času...
Jan Maksymiuk: To nejzajímavější si matka vzala s sebou navždy…
Petr Čichoň: Když se nepovede báseň, nikomu to nevadí
Ostravský Měsíc autorského čtení se stěhuje do divadelní Dvanáctky. Letos přivítá Rumuny
Bianka Rolando: Poezie je pro mě oblast mlčení, chtěla bych se spíše za text schovat
Alexandra Salmela: O hrdinoch sa rozpráva stále, no – sú to skutočne hrdinovia?
Harkaitz Cano: Jsme ti první, kteří otiskují stopy do sněhu
Starý rituál ve virtuální realitě. 8 tipů na hudbu z Tchaj-wanu
Měsíc autorského čtení se loučí i ve Wroclavi: Olga Tokarczuk
Radka Denemarková: Ženy nemusí vždy stát ve druhé řadě, je to otázka lidských práv
Petra Soukupová: Je těžké nenechat se zraňovat svými nejbližšími
Martin Langer: Fotografie je do jisté míry jako báseň… Stačí se koncentrovat a uvidět realitu po svém
Balla: Tlusté romány píšou ti, co se chtějí literaturou uživit
17. den MAČ 2023: Erlend Wichne a Filip Klega, Eva Marie Růžena, Martin Dytko, Tomáš Štiler
Olga Tokarcuk: Ve světě existuje univerzalismus a možná i nějaký nadčasový stav
Gaye Boralioğlu: Zlo je těžké diagnostikovat, skrývá se za spoustou výmluv
Ondrej Štefánik:
Petr Borkovec: Reagovat na to, co se děje, a přitom nepsat publicistickou poezii
Den šestý ve znamení pevných osobností, symbiózy i nesmiřitelnosti tam na východě
Svetlana Cârstean: Z poezie se vyžít nedá, bez poezie ovšem také ne
Eva a Klára Pospíšilovy: Sexuální orientace není to jediné, co hrdinu definuje
Poslední den MAČ 2023: Stein Torleif Bjella a autoři čtou ze svých rukopisů
Stein Torleif Bjella: Nikdy není pozdě změnit život, něčeho dosáhnout
Tanja Dückers: Sůl, pepř, špetku štěstí, 1/2 litru ironie a 200 gramů šílenství
Patrik Linhart: Sám se takovému zlu mohu postavit ozbrojen pouze humorem
Jurij Vynnyčuk: Potkal se Polák, Žid, Ukrajinec a Němec, bylo to ve Lvově…
Justyna Bargielska: Když se nesmíříme s tím, že lze něco ztratit, nemůžeme milovat
Měsíc autorského čtení startuje gruzínský host Datho Turašvili a Jaroslav Erik Frič
Ján Sedal: Otřesený Lenin se sesbíral se země
Petro Miďanka: Již pokolikáté kráčíš starým Luhem: voda stojatá je…
Den třetí: Se špatnými verši je také hodně práce. O pití, práci a vládě
David Zábranský: Jakmile se kdokoli chopí klávesnice, v tu chvíli k někomu mluví
Krisztina Tóthová: A co se skrývá kdesi v hloubce, to by mohl prozradit jedině Krteček…
Hruška předává štafetu MAČ ve svém městě, gruzínská hvězda dál stoupá
Na MAČi v Brně představí dílo písničkáře Oldřicha Janoty. S festivalem se loučí Tamta Melashvili
Irena Brežná: V Československu měly ženy dvojí zátěž, ale více sebevědomí než ty na Západě
Sedmnáctý den je na menu věda, fikce a environment a komik, který to občas myslí vážně
Stanka Hrastelj: Stává, že čtenář si není jistý, jestli čte poezii nebo prózu
Historie není něco, co se odehrálo kdysi – neustále se s ní setkáváme. Rozhovor se Sigrún Pálsdóttir
Třicátý den: Psaní je život, ve kterém se lidé snaží prožít to, co třeba v reálu nemohou
Oya Baydar: Zlu se nepřivykne, snáší se
Paměť je vždy selektivní. Rozhovor se Sofijí Andruhovyč
Tone Škrjanec: Teď je tak krátké a minulost i budoucnost tak obrovské
Ondřej Buddeus: Nejde o angažovanost, ale o hledání jiného výrazu, typu jazyka, o zapojení současnosti
Dora Kaprálová: Není na tom nic ujetého, na tom technu, na té lásce
Sebrali básnické spisy Karla Škrabala, jmenují se: Jedu
Lubor Kasal: Všechno se děje, jak se dít má...
Den sedmnáct: Narodili se bez záručního listu a návodu k použití
Sebastià Alzamora: Líbilo by se mi být upírem svých čtenářů
Albert Marenčin: Surrealizmus sa pre mňa stal životným štýlom, ba dokonca svetonázorom
21. den MAČ 2023: Lotta Elstadová a Eva Štolbová
Murat Özyaşar: Kdo se schová ve svém příběhu, uvězní se v něm
Ondřej Krystyník: Dívám se do očí každému v sedle
Gerda Stevenson: planeta Země je nyní vyvlastněna
Petr Hruška: Tuzemské literatuře chybí pozornost k tomu, co je blízko
Zita Izsó: Vše, čeho se pustíme, se nám bude cznášt nad hlavou
Vratislav Kadlec: Těch knížek a toho psaní je vlastně trochu moc
Sjón: Realismus islandského spisovatele je ten magický
MAČ 2022: Den sedmý
MAČ 2022: Den šestnáctý
Podcast MAČ 2020: Gábor Schein a Stanislav Beran
MAČ 2022, den první: Stanislav Biler a Jón Gnarr
Péter Hunčík : Keď ma na druhý pokus prijali na medicínu, kopla ma múza do zadku...
Petr Král: Slunce zas dosáhlo až ke stupňům vítězů
Mária Ferenčuhová: Z hlediska věčnosti je jedno, jestli v tomto světě, s tímto tělem...
MAČ 2022: Den poslední
Krisztina Tóth: Dokážeme se svobodně rozhodnout, nebo se necháme jen slepě vést?
Ivana Myšková: Rozdvojím se...
Jan Štolba: Vědomí svatosti okamžiku, ve kterém hoříme...
Iva Hadj Moussa: Muže mám ráda, stejně jako ženy
Miloš Urban: Když přijde skvělý nápad a pak se ukáže, že se jen opakujete
Oleksandr Irvanec: To, že píšu krásné lyrické básně, ví ten, kdo to vědět potřebuje
Ondrej Štefánik: Vítr je prd jednorožce
Františák: Je jedno, zda se jasně vyslovím sekerou, anebo slovem
M. Seppola Simonsen: Chci cítit klid, ke kterému se zvířata probouzejí
Murat Özyaşar: Táta byl muž. Řekl, že tento svět nepřežije
Stanislav Beran: Když začínám psát, už vidím na konec
Hana Lundiaková: Chodívali jsme na smeťáky, skákat na panelech, na stohy slámy, procházeli zbořené stavby...
MAČ 2022: Den sedmnáctý
MAČ 2022: Den šestý
MAČ 2022: Den sedmadvacátý
MAČ 2022: Den šestadvacátý
Projekt Pravda. Šťastný život na pomezí životopisu a fikce.
Den šestý. Na festival se vrací Silvester Lavrík a po roce i Jan Novák
Jaroslav Rudiš: Zachycuji tenhle svět v téhle době… aneb Amerika
Bergþóra Snæbjörnsdóttir: Tělo si toho dost pamatuje
Bernardeta Babáková: Ten angrešt už navždycky bude chutnat jako popel
Şebnem İşigüzel : Nacházíme útěchu ve virtuálním světě. Šedesátá léta měla jinou chuť
MAČ 2018 opouští také Ostravu: tureckého hosta doprovodí Eva Turnová
Jan Cempírek: Pravý stopařský ráj jsem zažil mimo Evropu
Pelin Özer: Jsi tak ošklivý, tak moc tě miluji
Zarafest: Pořadatelé tentokrát slibují opulentní hostinu....
Alena Zemančíková: Jenže některé věci jsou jako ten divoký vstavač
Viktor Horváth: V režimu, jako byl ten socialistický, je vlastně každý dítě
Haydar Ergülen: Když se lidé vydají na cestu, svět se začíná otáčet
Petr Král: Báseň se má přečíst...
Měsíc autorského čtení se definitivně loučí. Ve Lvově i se spolautorem klipu „Systém musí pryč“
Dvacátý šestý den a kultura, gender, politika či lidská práva. Vygumovat druhé i sama sebe
Ukrajina 22: Hryhoryj Semenčuk
Osmým dnem se zcelují kulturní a historické trhliny, ale i traumata průmyslových periférií
Pál Závada: Chceme, aby vzniklo něco, co převýší pouhou sumu zapsaných slov
Den šestadvacátý: znovunalezená chuť svobody
Viki Shock - od juvenilií po senilie...
V Brně bude MAČ po devatenácté, v Ostravě po osmé, ale ve Staré aréně
Jindřich Mann: Někdy si příběh svévolně vybere jinou stezku
David Jan Žák: Všechny osudy jsou zmapované ve spisech StB a SNB
Milan Dekleva: Minulé století je rozložené mezi gulagy a Hollywood
Tomáš Míka: Koronavirové období jsem přežil
Maja Vidmar: Musíme tvořit z toho, co jsme…
Ljavon Volski: Masy jsou všude stejné...
Bianca Bellová: Měla jsem mimořádné štěstí...
Oksana Zabužko: Spisovatelé jsou určeni k tomu, aby hráli roli „morálních autorit“
Den devětadvacátý: "Nepochybuji o tom, že to „pak“ vůbec nebylo dobré..."
Pavel Brycz: Teď si užívám luxusu, že píšu to, co chci
Pavla Horáková: Svět je plný zázraků, a čím méně o tom pochybuju, tím víc jich zažívám
Marek Toman: Rešerše byly vykonány i nohama
Tomáš Janovic: Paradoxom je už len to, že ho znárodnili ako komunistu...
Loading...
