Petr Král: Slunce zas dosáhlo až ke stupňům vítězů

- - 11. 09. 20

Básník, výjimečný překladatel, prozaik a esejista Petr Král zemřel 17. června 2020. "Básník Petr Král. Na tom titulu si Petr Král zakládal, to považoval za šlechtickou, výjimečnou hodnost a privilegium, na to byl hrdý. Titul básník pro něj představoval čestnou stužku, štít, kterým odrážel nepřátele, heslo vyryté na meči a vyšité na praporu, který po celý život třímal a nikdy nesklonil," napsal krátce po jeho skonu básník Petr Motýl.

Petr Král Vystudoval FAMU, pracoval jako redaktor v nakladatelství Orbis, publikoval v časopisech a hlásil se k Surrealistické skupině. V roce 1968 emigroval do Francie, kde pracoval jako lektor, fotolaborant či tlumočník a studoval filmovou vědu. V roce 2006 se vrátil do Prahy, přednášel v Lyonu, v Praze i v Brně. Překládal z francouzštiny i do francouzštiny.

Petr Král si užil putování festivalem Měsíc autorského čtení s kamerou. Na výletě, který coby film režíroval Jan Gogola mladší, byl především básníkem.

První scény byly natočené na opuštěném brněnském velodromu u výstaviště, teprve poté přišly další festivalové štace včetně okouzlení ostravskou Stodolní – ale kdo by si tam donedávna nezabásnil... „Situační dokument zachycuje skici aktivního, inspirativního člověka, který na počátek svého uměleckého počínání stále staví údiv jako jádro filosofické disputace se světem, člověkem a snem.

Medailon o Petru Královi najdete ZDE

Stejně poeticky anotovali onu poetickou road movie i Větrné mlýny. „V neděli nedělám, improvizuje Petr Král na stupních vítězů opuštěného velodromu. Tekutý portrét básníka v pohybu mezi snem a přítomností, mezi Paříží a Prahou, mezi velodromem a věčností.“

„Mé pojetí poesie není exkluzivní, vejdou se do něj – pokud jsou objevné – i velmi živé a syrové texty, jako pozdní básně Karla Hynka, některé beatnické kreace nebo básně Janusze Klimszy,“ pronesl v rozhovoru v Tvaru.

"Za čím jít, ne-li za novou chůzí? Co na nás číhá – kdesi u cesty – víme, dokud je to ale možné, chceme jednoduše jít pořád dál, pokračovat v trase. Nejsme nic jiného než ten tah a jeho průběžná proměna, a nepřestaneme tím být ani tehdy, až fyzicky zmizíme; i pak se budou dál proměňovat naše stopy, naše podoba v paměti druhých a smysl toho, co po sobě zanecháme. V tom ohledu, jak říká Villiers de l’Isle-Adam, žijeme od počátku a natrvalo v nekonečnu."

Při natáčení Králova literárního cestopisu vznikla samozřejmě i báseň, je o dvou částích a popisuje jednotlivá zastavení na festivalovém maratonu...

Vlak staví ve Stodolní (Číst krajinu, psát cestu)
Janu Gogolovi, Anežce, Lukášovi, Jiřímu – a ovšem Wandě
1

Slunce zas dosáhlo až ke stupňům vítězů
je neděle
tribuna ale dál není pro samotáře

Svah náměstí vlévá hluk láhví do hlaholu zvonů
Kolemjdoucí nese dál
a dál své „ani jste mne nepoznala“
(ať mluví do mobilu nebo jen jako by do něj mluvila
tak jako každý)

Pokud jde o poesii
není to ranní ptáče
jenom radost z chvíle

Černohor v žemli (za dvě ojra čtyřicet) je
   nejtajemnější
V Košicích čeká útlá vodní žíla v sevření horké
   dlažby
a šaty zčeřené větrem na figurině před krámem

Ve stinném zákulisí léta si lze do foroty
nakoupit bublifuky    Uf

Trváte-li na tom (jako že ano)
číslo mého OP je 114 407 260

Za oknem se otvírá vyhlídka na vypálený rybník
i na chodbičce vlaku to se ví
se lidé míjejí jako na ulici

Nemáme naštěstí jinou povinnost
než nepropást Vrútky

2

V Košicích se jich měl rozsypat celý úl
matka na nástupišti je ale sama
se svým parádním číslem

Flanel
a sníh
napoví tiše Stodolní
ulice uprostřed noční vřavy

Cesta prochází úvozy i obrazy
táhlost městských tříd a dlouhá čekání na zelenou
Nedomykavé chlopně na rozdíl od vrat muzea
za nás nikdo nedovře
(Zelená co gól
zelnou hlávkou
rovnou do jícnu tmy)

Pokud jde o města
jsou v jistých ránech plná výhružných zubařů

Loading...