Martin Ryšavý: Extáze není třeštění, vy jste opilý za střízliva

- Cestování - 06. 04. 20

Ruský divadelní režisér je hrdina knihy Vrač, jejímž autorem je spisovatel, scenárista, překladatel a režisér Martin Ryšavý. „Na sklonku kariéry se stal členem moskevského undergroundového divadla. Z pozice moskevského metaře rekapituluje svůj umělecký život,“ nastínil děj textu, jehož úryvky přednesl čtenářům největšího středoevropského literárního festivalu.

„Má kniha se jmenuje Vrač a je to takový dlouhý, nepřetržitý monolog. Má dvě hlavní postavy, první neustále mluví, druhá neustále mlčí a neřekne ani slovo. Kdyby se text dramatizoval, bylo by to zajímavé, protože jedna postava by mluvila a druhá by se jen nadechovala, ale nedostala by se ke slovu,“ naznačil prozaik.

Martin Ryšavý se narodil v roce 1967 v Praze a vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku na FAMU. „A teď se vrátíme o pětačtyřicet let zpátky, do roku šedesát, kdy Rjazaňské dramatické divadlo přicestovalo na pohostinské vystoupení do městečka Ačinsk. Pro Čecha je to nepředstavitelná vzdálenost, takže jen pro tvou orientaci: do Ačinska je to asi tak stejně daleko jako do Irkutska, neboli čtyři dny na cestě. No a v tom divadle pracovala jedna starší herečka, která už měla titul Zasloužilá umělkyně RSFSR a dvě skoro dospělé děti. Rozváděla se tehdy a žila na hromádce s mladým hercem ze stejného divadla,“ napsal autor v knize Vrač.

Martin Ryšavý režíroval také snímek Slepý Gulliver. ten nabídl zajímavý námět: aby mohl autor dál vykonávat profesi filmaře cestujícího po vzdálených zemích, nechal si v pražské optice vyšetřit zrak. Průběh vyšetření a povídání s optikem slouží filmovému vyprávění, které je přerušováno vstupy do prostředí Ukrajiny a Ruska. 

„Válka na východě Ukrajiny by se dala vnímat jen jako jeden aspekt současného Ruska. Ale já jsem si kvůli ní uvědomil, že vyprávět něco z Ruska celistvě a jednotně je pro mě najednou nereálné,“ poznamenal v Čajovně ve vysílání rádia Vltava Ryšavý.

„Spousta dějů se v Rusku odehrává paralelně a při povrchním sledování jakoby bez přímé souvislosti. Když bych to měl vyjádřit anekdotou, tak Rusko je jako byt, ve kterém se v jednom pokoji válčí, střílí se tam a jsou tam mrtvoly, ve druhém pokoji se vaří oběd a ve třetím běží televize. Vy chodíte po tom bytě a nedokážete pochopit, jak se to všechno může dít najednou,“ poznamenal režisér.

Diváci na MAČi pochválili Ryšavého dílo jako „krásnou hrabalovštinu“. Ruská státní politika je hegemonická, připomněl autor divákům. „Já vám to řeknu, ale není to pravda: je to tak, že jsem odjel do Ruska v době, na přelomu dvou režimů, kamarádi přírodovědci tam jezdili a vyprávěli mi svá dobrodružství. Bylo tam něco z toho, že dobrodružství, které čteme v románech z divokého Západu, už v Americe nenajdeme, ale v Rusku ano,“ vysvětlil svůj zájem o tuto zemi.

Na stanici Vltava se Martin Ryšavý nedávno pustil do podobenství "cesty". „Extáze není třeštění, vy jste opilý za střízliva, a můžete se líp soustředit. Podoby světa vám pak vyvstávají v ostřejších konturách.“

Martin Ryšavý

Natočil několik dokumentárních filmů, napsal scénáře povídky Cesta v povídkovém filmu Romana Vávry Co chytneš v žitě (1998), scénáře filmu Ivana Vojnára Lesní chodci (2003), který přepracoval do knižní podoby, dále scénáře k televiznímu filmu Aljona (2008). Nejvíc na sebe upozornil dvoudílnou knihou Cesty na Sibiř (2008), která získala Magnesii Literu za prózu. V roce 2011 získal druhou Magnesii Literu za knihu Vrač, jež byla oceněna i Cenou Josefa Škvoreckého a cenou Bank Austria Literaris na knižním veletrhu v Lipsku. Román Cesty na Sibiř se stal námětem inscenace divadla Buchty a loutky Cesta na Sibiř.

Loading...