Iryna Zabiiaka: Ukrajinský MAČ 2020 anebo mezikulturní komunikace

- MAČ 2020 - 29. 09. 25

Měsíc autorského čtení, který původně vznikl v Brně, se od roku 2015 konává také v ukrajinském Lvově. Zprvu byla Ukrajina festivalovým hostem akce, takže 31 současných ukrajinských spisovatelů navštívilo nejen Brno a Ostravu, ale také Košice a Vratislav. Potom se Lvov zařadil mezi festivalová města a hostil literáty ze Španělska, Gruzie, Turecka a Rumunska.

V roce 2020 ale bylo všechno jinak. Zavřené hranice a karanténa, literaturu přejel covid. Naštěstí internet poskytl možnost setkání online, takže ukrajinští autoři a autorky zastoupení na největším literárním festivalu Střední Evropy toho využili. Jejich čtení se fyzicky uskutečnila na Ukrajině, ale zájemci z Česka si mohli zapnout kouzelnou mašinu a poslechnout čtení a k tomu si přečíst texty přeložené do češtiny.

Ukrajinskou linii MAČe v roce 2020 v českém podání zahájil 7. července Jurij Zavadský (1981), básník a popularizátor světové poezii na Ukrajině. V jeho nakladatelství Krok vyšla sbírka vybraných básní české autorky Jany Orlové v ukrajinském překladu Sofie Čeľak. Byla vydána v sérii uvádějící na ukrajinské literární scéně poezie blízkých a dalekých zemí: Polska, Islandu, Lotyšska, Gruzie, Nového Zélandu a řady dalších.

Zavadský je autorem monografie o současné poezii na internetu (2009), a tento druh poezie zůstává ve středu jeho zájmů i dnes. Samotná poezie má často experimentální charakter, například ve sbírce Křik (2012). Další jeho kniha, Taxikář, vyšla v roce 2015. Sbírka básní Man was not born free získala podporu Ukrajinského institutu knihy a v roce 2020 vyšla česky v nakladatelství Větrné mlýny. Byl jediný básník ze všech ukrajinských zástupců na MAČ 2020 a taky jediný, kdo nepsal o válce na východě Ukrajiny.

Další účastnicí byla historička, profesorka a spisovatelka Olena Sťažkina (1968) pocházející z Doněcka. Zajímá se například o roli žen v ukrajinských dějinách kultury, poslední dobou mapuje právě ženské osudy během okupace Donbasu, a to i v historické perspektivě (například v práci Stigma okupace: sovětské ženy a jejích sebevnímání v 40. letech 20. století). Sama tvrdí, že žádný Donbas neexistuje: zkoumá a sleduje celou východní Ukrajinu a zdůrazňuje, že to není jednotlivý region, je mnohem hlubší a složitější, než často lidé vnímají. Sťažkina je nyní ukrajinsky píšící autorkou, dříve psala i rusky. Její knihy jsou V jazyce Boha (vyšla zároveň rusky a ukrajinsky v roce 2016) a Rozka (rusky, 2018).

Autorkou románu o válce bez války je Halyna (Hasʾka) Šyjan (1980). Popularitu získal už její první román Hunt, Doctor, Hunt! (2014), ale opravdu velkou pozornost kritiků a čtenářů autorka získala díky románu Za zády (2019). Kniha získala nejen prestižní ukrajinské ocenění Litakcent, ale Cenu Evropské unie za literaturu 2019. Chystají se překlady do několika jazyků. Román vypraví o ženě, která se snaží žít normální život v zemi, kde zuří válka. Její milenec odchází válčit jako dobrovolník, ale ona i tak nechápe, proč by měla něco ve svém obvyklém životním tempu měnit. Román vyvolal na Ukrajině kontroverzní reakce a stal se pokusem ukázat různé perspektivy a pohledy na konflikt na ukrajinském východě bez hodnocení a jednoznačných odpovědí na složité otázky.

Ukrajinským hostem byl i Artem Čech (1985), kterého české publikum může znát jak z výstavy v Moravské zemské knihovně Několik ukrajinských slov o válce (2018), tak i ze čtení v rámci Světa knihy v Praze v roce 2018. Byl dobrovolníkem v ukrajinské armádě a tuto zkušenost popsal ve sbírce povídek Bod nula (2017). Nevypraví v ní o hrůzách války, ale spíš o každodenním životě vojáků, takže vzniká kniha místy dojemná a smutná, místy veselá a podporující život. Povídková sbírka Čtvrť D (2019) je o Čerkasech a životu v menším ukrajinském městě, odkud pochází i sám Čech.

Ukrajinskou linii ukončilo čtení Tamary Horicha Zernja (Tamary Dudy). Ještě před rokem 2019 nebylo toto jméno, nebo přesněji řečeno pseudonym odkazující na báseň známého spisovatele Ivana Franka, známé ani těm, kdo pečlivě sledují ukrajinskou literaturu. Teď je ale Tamara Horicha Zernja jednou z nejúspěšnějších spisovatelek. Je to proto, že v roce 2019 vyšel její debutový román Dcerka, který byl ihned velice kladně hodnocen čtenáři a získal také prestižní cenu Kniha roku BBC 2019. Autorka je známá svou dobrovolnickou činností na východě Ukrajiny. Tato činnost se stala podkladem pro děj jejího románu, který však vypraví o rodilé obyvatelce Doněcka, která se rozhodla pomáhat ukrajinským vojákům a pokračovala ve své pomoci, i když bylo město okupované vojsky nepřítele. Román je velice přímočarý a realistický, nutí čtenáře přemýšlet, zase a znovu vzpomínat na to, že válka trvá a je nablízku.

Ukrajinští pořadatelé MAČe 2020 vybrali z nabídky ukrajinských textů z let 2018–2018 to nejlepší, aby si české publikum mohlo této festivalové linie naplno užít. Každý autor nebo autorka je v něčem unikátní a spolu vytvářejí pestrý obraz literárního života na Ukrajině.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.

Loading...