Anna Luňáková se narodila v roce 1993 v Jičíně, vystudovala filozofii a romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a autorské herectví na DAMU. Kromě psaní literatury a poezie také překládá, je divadelní umělkyně, redaktorka Revue Prostor a předsedkyně Asociace spisovatelů.

Vydala novelu Tři! (2020), sbírku Jen ztratím jméno (2020) a knihu pro děti a mládež Atlas babiček (2022). Přeložila například Dopis pro D. Andrého Gorze nebo iniciovala vznik básnické antologie Pandezie (2021). Nyní připravuje k vydání sbírku Město kovu a dizertační práci Jedna kaple, jeden básník: příběh exulanta Jiřího Volfa.  

Ondřej Macl se narodil v roce 1989 v Hradci Králové, vystudoval srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově, autorské herectví na DAMU a sociální práci a novinařinu na Masarykově univerzitě. Spisovatel, performer, sociální pracovník, editor Revue Prostor a příležitostný překladatel (Roland Barthes, Oscar Wilde…).

Autor knižní koláže Miluji svou babičku víc než mladé dívky (2017), sbírky K čemu jste na světě (2018), novely Výprava na ohňostroj (2019) nebo politické satiry Baban Rejdiš: Legenda o Bocianovi (2021). V tuto chvíli připravuje k vydání sbírku Hrajte ještě dál a dizertační práci České moře. Více na: www.ondrejmacl.cz

„Byli jsme osloveni jako autorská dvojice, což je příjemné, protože k sobě máme s Ondřejem nějakým způsobem blízko,“ prozradila Luňáková zkraje jejich autorského večera na MAČ 2025 v Brně. „Když jsme připravovali tento večer, tak jsme se s Ondřejem domluvili, že se jej pokusíme pojmout takříkajíc proti proudu času, že uděláme takový proustovský pokus, že půjdeme od současnosti až do doby, kdy jsme se neznali.“

Jejich večer poskytl jedinečný formát nemoderovaného autorského čtení, poetický dialog, který diváky, podle ohlasů i dotazů v závěrečné debatě, jednoznačně uhranul. Luňáková se přihlásila ke své univerzitní práci, která se věnuje příběhu exulanta a básníka Jiřího Volfa, na jehož příběh jí upozornil právě Ondřej Macl. „Já jsem měl v Hradci na gymplu lektorku, byla to lesbická squatterka z jižní Francie, která mě na básníka upozornila,“ popsal Macl.

„Příběh začal objevením nápisu na kostelní zdi La Chapelle v Toulouse - jednoho z nejdéle existujících francouzských squatů, kde je nápis: ‚Le calme, la tranquillité de l'église c'est l'atelier idéal‘ (Ideální ateliér je v klidu a míru kostela),“ řekla Anna Luňáková.

„Básníka našli v roce 1993 zmrzlého v ruinách onoho kostela, protože tam žil,“ přiblížil Macl.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.