Kulturní publicistka, dramaturgyně, scenáristka a prozaička Klára Vlasáková se narodila v roce 1990 v Českých Budějovicích. Vystudovala gymnázium Jírovcova, v Praze pak na Universitě Karlově žurnalistiku a gender studies a na FAMU scenáristiku a dramaturgii.  Na síti X se prezentuje jako spisovatelka, feministka a matka. Píše komentáře pro ČRo Plus.

Je to autorka novely Praskliny (2020) a scénáře ke komiksu Spiritistky (2020, s J. Chomovou). „Když se na Zem snese malý kulovitý útvar, není člověka, v němž by tento jev nevzbudil očekávání. Koule sice levituje pár desítek centimetrů nad povrchem a je podivuhodně rezistentní vůči jakýmkoli pokusům o její přesun či zničení, ale jinak z ní nic nevychází,“ stojí v anotaci její prvotiny.

„Motivy určitou dobu kvasily kdesi ve tmě, než se dostaly na světlo. Jako první existoval motiv koule – podivného objektu, který se snese odněkud z vesmíru, ale nic nedělá, jen levituje pár desítek centimetrů nad zemí. První větu románu jsem v trochu jiné podobě měla zapsanou dlouho, ale trvalo třeba dva roky, než se příběh začal rozlévat do stran,“ popsala vznik Prasklin v jednom rozhovoru.

V rozhovoru pro ArtCafé například uvedla, že se svými postavami často nesouhlasí. „Neřekla bych, že je ten nesouhlas klíčový. Ale pokud se jako autorka snažím svoje postavy brát vážně a nechat jim vlastní život, tak je jasné, že budou mít jinou životní trajektorii, a především jiné názory než já. (…) Jestli je na psaní prózy něco skvělého, je to právě tahle svoboda dovolit textu růst a účastnit se toho procesu jako někdo, kdo ten růst spíš podporuje, než osekává a tlumí.“

„Pro mě je psaní takový nekončící řetězec chyb; na rozdíl třeba od vědeckých pokusů a bádání nebo třeba politických rozhodnutí tady ale nikoho neohrožuju, nedržím v sevřené pěsti reálné životy. Přinejhorším přijde vniveč moje několikaměsíční práce, ale to je dost malá a snesitelná daň za to, že u textů, s nimiž nakonec vydržím až do konce, vím, proč a jak vznikly – a dokážu s nimi bez velkých výčitek žít,“ popsala v rozhovoru.

„Slavit MDŽ znamená projevit respekt ženám, které se zasloužily, abychom se nemusely brodit shitem jako ony. Znamená to ale taky klást otázku, jaký svět připravujeme ženám po nás. Happy MDŽ všem, kdo nemyslí jen na svoje teď a tady, i když jim za to teď a tady nikdo netleská,“ napsala na sociální síti.

Klára Vlasáková získala Cenu divadelní kritiky za svou hru Lhářky (2024). Autorka se v ní inspirovala nevšedním přátelstvím dvou názorově odlišných žen, televizní hlasatelky Kamily Moučkové a herečky a kulturní funkcionářky Jiřiny Švorcové, které ve své divadelní prvotině situovala do jedné domácnosti v době covidové karantény. „Jejich protichůdné světonázory tak mohou bujet a střetávat se v jakémsi mikroklimatu,“ zní v anotaci.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.