Spisovatel a fotograf Mikołaj Łoziński se narodil v roce 1980. Vystudoval sociologii v Paříži, působil ve Francii jako tlumočník, malíř pokojů či asistent nevidomé psychoterapeutky. Je jedním z nejvýznamnějších současných spisovatelů, autore románů přeložených do mnoha jazyků, nostitelem ocenění: Cena Kościelski ("Reisefieber") a “Polityka" (za titul Kniha). Je synem režiséra a dokumentaristy Marcela Łozińského. Žije ve Varšavě. 

Jeho román Reisefieber (2006) do češtiny přeložila Barbora Gregorová roce 2008. Následovala knížka pohádek Bajki dla Idy (Pohádky pro Idu, 2008). Vydání románu Kniha (Książka, 2011; česky v roce 2015 v překladu Lenky Kuhar Daňhelové) vyvolalo podobnou pozornost jako jeho prvotina. 

Łozińského debut je hodnocen jako nejzajímavější literární prvotina posledních let. „Trauma je námětem vynikající knihy Reisefieber Mikołaje Łozińského, který píše strašně pomalu, a přitom to, co píše, je úžasné,“ uvedla Helena Stachová. 

Mikołaj Łoziński pochází ze židovské rodiny a společenské stigma, které jeho původ znamenalo, tvoří jednu z linek jeho tvorby.  

„Po maturitě ve Varšavě jsem odjel za svou snoubenkou do Paříže. Poprvé jsme bydleli spolu. Najít byt tam není vůbec lehké, jsou drahé, člověk musí platit kauci atd. My jsme však měli štěstí, narazili jsme na zajímavou majitelku, Švédku, která žila ve Francii už hodně let. Nejvíc jí záleželo na tom, abychom nezapomněli zalévat květiny. Bylo mi devatenáct a byl jsem tak trochu ztracený – nový jazyk, neznámé prostředí…“ popsal v rozhovoru na literatuře.cz. 

„Reisefieber jsem psal tři roky, velmi pomalu, větu po větě a konec slovo od slova. Myslel jsem si, že text by mohl zaujmout mé přátele. Nenapadlo mě, že z toho bude kniha, kterou někdo vydá,“ popsal začátky vzniku své prvotiny. 

„Děti si přece jen těžko představují sexuální život svých rodičů, přestože jsou jeho nejviditelnějším důkazem. Ale já osobně s tím mám taky problém,“ okomentoval jeden motiv z knihy. 

Za studií ve Francii měl štěstí pracovat u žákyně proslulého Jacquesa Lacana. „Přes inzerát jsem si našel místo asistenta u nevidomé ženy. Nejdřív jsem měl pocit, že to je celé nesmysl: přijde k ní vysoký kluk s polským akcentem, kterého se akorát zalekne. Potřeboval jsem však tehdy peníze, tak jsem se k ní vydal. Byl jsem jako její oči, psal jsem za ni dopisy, četl jí nahlas knihy a noviny, hodně jsme si povídali. Je to asi nejmoudřejší osoba, kterou jsem za celý svůj život potkal,“ vylíčil.  

K posledním dílům Mikołaje Łozińského je román “Stramer", sugestivní, vícehlasý příběh o osudu chudé židovské rodiny - Stramerů - v meziválečném období v Tarnově. 

Jedním z témat knihy byla inspirací heterogenní židovskou komunitou v Tarnově. “Pro polské Židy byl před válkou komunismus cestou k asimilaci. Slíbil rovnost a sociální spravedlnost. Z občanů třetí kategorie se mohli stát občany první třídy. A hesla rovnosti a spravedlnosti se dostávají k mladým lidem. Muselo to přitahovat syny Nathana Stramera. Jeden z nich dokonce odjíždí do Španělska bojovat za svobodu a demokracii v občanské válce. V té době byl komunismus jedinou alternativou k fašismu. Je třeba si uvědomit, že komunistické myšlenky byly samy o sobě ušlechtilé,” popsal autor. 

"Předkové polských Židů se rozcházeli s tradicí, s jazykem, s náboženstvím, toto dědictví nepředávali svým dětem, tak nám je nemohly předat jejich děti, tedy naši rodiče. Získáte tedy informace a vypořádáte se s nimi. Židovství beru jako pěkný doplněk polskosti. 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.