Jaroslav Rudiš & U-bahn: Položenský, polochlapi, polovztahy…

- Slovo, pot a noty - 22. 11. 19

Ozvala se kytara a návštěvníci MAČe se v roce 2013 v Brně ocitli v dystopických kulisách Severního města, vytrženého z času, nedaleko ševelí les a autor do zlověstného ticha - s působivou, afektovanou dikcí a výraznou gestikulací, promlouvá hlasem hrdiny Vandama. O městě, o životě, o světě, o míru a o válce, o nutné přípravě, o cvičení...

Když za potlesku dorazil Jaroslav Rudiš k mikrofonu, utrousil: „To bylo jak na Vlachovce.“

A melodie jeho hlasu se valila na posluchače, přičemž nečetl ze své knihy věrně řádek po řádku, ale částečně improvizoval a „za pochodu“ upravoval text. Předvedl unikátní „show“ a posunul pomyslné hranice formy autorského čtení.

Jeho Národní třída původně vznikla jako divadelní hra pro divadlo Feste. „Zjistil jsem, že spousta lidí po přečtení této knihy začala cvičit kliky. Já taky mimochodem,“ prozradil a později lakonicky dodal: „My jsme takoví patetický,“ rozesmál publikum.

„Dnešní ženský se holej a chlapi taky, chtěj bejt jako děti. Položenský, polochlapi, polovztahy… Jestli by měl bejt dneska někdo poučenej o životě, tak to sou politici. Jenže ty na Severku nechoděj,“ kázal v Brně Rudiš.

Ukázka z díla: Vidim ty vysoký paneláky. Tu vysokou vozovou hradbu. Tu naši pevnost. Hrad, kde sem doma a kterej hájim. A pak se fotr natáhnul na gauč a začalo mu kručet v břiše. V jeho střevech se rozpoutala ta malá, ale krutá česko-česká válka mezi zelím, vepřovým, knedlikem a pivem, kterou nejde vyhrát.

Loading...