Před šestnáct lety zemřela básnířka Viola Fischerová.

Viola Fischerová (1935-2010) se narodila v Brně. Studovala češtinu a polštinu na Filosofické fakultě v Brně a Praze, od roku 1961 působila v Československém rozhlase. Po invazi sovětských vojsk emigrovala se svým budoucím manželem Pavlem Buksou do Švýcarska, v letech 1972-77 studovala germanistiku a historii v Basileji. Roku 1985 se přestěhovala do Mnichova, spolupracovala s Rádiem Svobodná Evropa a přispívala do exilových časopisů (zejm. Svědectví). Podruhé se provdala za prozaika a esejistu Josefa Jedličku. Zemřela 4. 11. 2010.

Básnicky debutovala sbírkou Zádušní básně za Pavla Buksu (1993). Dále vydala například sbírky Babí hodina (1993, Cena Českého literárního fondu), Odrostlá blízkost (1996), Mateční samota (2002) či Písečné dítě (2007). Za sbírku Nyní (2004) obdržela mezinárodní Drážďanskou cenu lyriky. Její poslední sbírka Domek na vinici (2009) získala cenu Magnesia Litera 2010 za poezii.

***

A učí se nazpaměť
teplou hněď koní a podzimní hlíny
rozličné tóny zeleně
a světlo v přítmí
suchý hlas cikád
a zvonce za doly

To vše si bere
když vlastní je jí
co ztratí

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.