Vanessa Montfort: Představivost je jedna z forem, jak se vyrovnat s problémy

- Bratři a sestry Dona Quijota de la Mancha 6 - 13. 03. 20

Měsíc autorského čtení v roce 2016 cestoval po pomyslné mapě Španělska: na setkání s Vanessou Montfort totiž zazněla španělština s americkým přízvukem. Montfort má americké kořeny a úzký vztah k newyorské metropoli.

Tato autorka patří k mladší generaci španělských tvůrců, nejprve se prosadila jako dramatička, získala stipendium a měla možnost zúčastnit se tvůrčích dílen s prestižními britskými dramatiky v Royal Court Theatre. Prohlašuje, že to byla její nejúžasnější zkušenost v životě.

Později debutovala i jako romanopiskyně, publikovala celkem čtyři romány: třeba La leyenda de la isla sin voz (Legenda němého ostrova, 2014) a nejnovější Mujeres que compran flores (Ženy, které kupují květiny, (2016).

Diváci v Huse na provázku si vyslechli úryvek z románu La leyenda de la isla sin voz. Děj je přenesl do New Yorku 19. století, kam spolu s Charlesem Dickensem připluli na tajuplný ostrov Blackwell, útočiště těch nejnižších existencí, sirotků, ubožáků, prostitutek, trestanců a chovanců blázince. Charles se po letech vrací na místo, které ho uchvátilo, a setkává se s malou holčičkou... 

„Většinou se mi stává, že jsou to nejprve místa, která mi našeptávají něco, místa, která skrývají určitý příběh a teprve potom se tam objeví ty postavy,“ prozradila k románu.

Zapadané do nepaměti

Ostrov Blackwell byl reálným historickým místem, ale o ruinách ostrova ani současní obyvatelé New Yorku mnohdy nemají ponětí. Ani její otec – Newyorčan – o něm nevěděl.

Sama autorka se o ostrov začala zajímat v době sběru materiálů pro předchozí román Mitología de Nueva York. „Místo mě fascinovalo. Vydala jsem se tam a objevila jsem malinkatý turistický kiosek a ženu, kterou místo fascinovalo stejně jako mě. Měla v kiosku vystavenou velkou spoustu fotografií někdy z přelomu 19. a 20. století, mezi nimi i jednu Charlese Dickense. Říkala jsem si, co tady dělá Charles Dickens?“

Spisovatelce psaní pomáhá, naznačila, že představivost je jedna z forem, jak se vyrovnat s nějakými problémy.

„Když se vše zdá nemožné, je to možné. Žijeme ve velice racionální společnosti, ve které myšlení převažuje nad pocity. Kritické momenty se dají překonat představivostí. Inspiroval mě Charles Dickens, jeho postavy nemají nic, ale mají obrovskou sílu snít,“ prohlásila.

„Situace s divadlem ve Španělsku je špatná už od dob Cervantese, říká se, že je to nemocný s dobrým zdravím, nikdy neumře,“ pronesla se smíchem.

„Španělsko je divadelní země, je tam spousta výborných herců a dramatiků. V době krize se znevýhodňovala situace divadel. Ale čím to mají těžší, tím víc se jim daří, jsou víc kreativní. Představení se dělají v menších formátech, vznikají scény v domácím prostředí, v bytech, v opuštěných stanicích metra... a o představení je zájem z řad publika,“ doplnila.

„Momentálně za divadelní sektor bojujeme, aby se pro něj snížily daně. Nežádáme vládu, aby nám pomáhala, ale aby nám nekladla překážky,“ podotkla.

Vanessa Montfort

Dramatička a spisovatelka se narodila v roce 1975 v Barceloně, prakticky celý život žije v Madridu. Na tamní univerzitě studovala informační vědu a začala psát divadelní hry. Později spolupracovala s alternativním britským divadlem Royal Court Theatre. Je autorkou patnácti divadelních kusů a tří románů: El ingrediente secreto (Tajná přísada. 2006), Mitología de Nueva York (Newyorská mytologie, 2010) a La leyenda de la isla sin voz (Legenda němého ostrova, 2014). Poslední dvě knihy se odehrávají v New Yorku, ke kterému má autorka díky rodinným vazbám blízko: „Je to velký zábavní park pro dospělé,“ říká o městě Vanessa Montfort.

Loading...