Jeden z nejvýznamnějších běloruských básníků Uladzimir Njakljajev se v Brně představil jako prozaik. Provází ho legenda, že ještě za sovětských časů recitoval na stadionech pro tisíce posluchačů. A nyní bojuje za změnu politické situace v rodné zemi – v květnu 2017 založil opoziční hnutí proti prezidentovi Lukašenkovi – Mluv pravdu (Havary praudu). To o registraci žádalo šestkrát.
Njaklajev strávil řadu let v emigraci v Polsku a Finsku, pak opět žil v Minsku, nyní v Brestu. Režisér Radim Procházka se ve svém dokumentu Pupek nebe, který se objevil v roce 2012 na Mezinárodním festivalu dokumentů v Jihlavě, zaměřil na jeho kandidaturu v prezidentských volbách v roce 2010. „Poté, co policie brutálně zbila a rozehnala demonstranty na náměstí Nezávislosti, skončil básník v domácím vězení,“ představili pořadatelé festivalu tento snímek. Právě díky poezii však lze uniknout i bojovat.
Na MAČi v Brně čtenářům řekl, že v jeho zemi neexistuje tradice autorských čtení, proto aby se trošku rozehřál, zarecitoval několik básní – bez překladu. A tu první rovnou zpaměti. A bylo to vskutku působivé kázání. Básník měnil hlasitost i intenzitu, takto zaníceně už dnes verše recituje málokdo.
Někdejší předseda Svazu spisovatelů Běloruska a šéfredaktor časopisu Krynica, pak četl ze svého románu Лабух (Fidlal), z něhož malou ukázku otiskl už roce 2007 ostravský časopis Protimluv. „Tento román jsem napsal ve Finsku, když jsem tam musel nějakou dobu žít,“ řekl.
„Životem, především životem, a až pak povoláním jsem hudebník. Obstojně hraju na kytaru, na trubku, na housle a snad na všechno, z čeho se dá vyfouknout, vymáčknout, vybít aspoň nějaký zvuk,“ četl z románu Fidlal, kde postavu, která nehraje, ale fidlá za peníze, takto líčil.
Román, který na postavě hudebníka, nebo spíše baviče, popisuje perestrojku a převratné změny 80. a 90. let sovětské společnosti, lidovým jazykem, jadrným vypravěčstvím autor líčí, co všechno bylo po přestavbě u fidlalů jinak.
V debatě po autorském čtení Uladzimir Njakljajev mimo jiné tlumočil tuzemskému publiku svůj postoj vůči systému prezidenta Běloruské lidové republiky Alexandra Lukašenka. „Do roku 1999, kdy byl Lukašenko právoplatným prezidentem, jsem vůči němu zachovával občanskou poslušnost,“ zdůraznil básník.
doporučujeme
Komentáře z Facebooku
Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.