„Bojím se, že už o mě nestojíš, že mě nemáš rád a nespali jsme spolu dva měsíce. Je to tak...“ říká hrdina románu pro ženy, který napsala Simona Monyová v mužském rodě. Vážně, láska je práce: „S milenkou anál a drogy a sebeuspokojování, s manželkou bez jiskry," líčí životy bez lásky. „Umyl se, navoněl, taxík, večeře… Klasika... Dobrá restaurace, dobré jídlo, pořádné kulisy…“  Ich forma aneb svět očima mužů.

Monyová rozkládá – jako řada jiných tuzemských autorek – zažitý obraz mužnosti. Chlapi se totiž přestali rodit. „Muži hýbají emoce stejně jako ženami a představa silných tvrďáků je mylná... Muži by se měli vžít do žen, lépe by jim rozuměli,“ poznamenává.

Její literární postup byl jednoduchý, potřebovala se napřed pořádně vžít do svých postav. Proto si třeba zahrála na chlapa. „Byla to jen role, jednu zahrajete a pak se poohlídnete po jiné… Já nejsem feministka, každá ženská může být emancipovaná, jak chce, ale muži je budou chtít stejně stále opečovávat a nabízet jim rámě,“ upozornila.

V besedě se svými fanoušky pronesla: „Nevěřím na happyendy“ a dodala, že život „stojí za to žít“. I do jejího života vstoupila tragédie. Simona Monyová, vlastním jménem Simona Ingrová, byla spisovatelka románů pro ženy, pro které sbírala inspiraci ve vlastním životě. Čerpala ze zkušeností s mezilidskými vztahy a domácím násilím. Několik jejích románů bylo zfilmováno. S manželem Borisem Ingrem vlastnili vydavatelství Mony, ve kterém od roku 2002 vycházely její knihy. Její muž ji v srpnu 2011 zavraždil ve společném domě v Brně-Obřanech.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.