Radovan Jursa: … že je smrtelný

- MAČ 2026 - 28. 07. 26

„Chci říct, že kniha není nic jiného než termobox. Text uvnitř vydrží obdivuhodně dlouho. Nemá cenu to srovnávat s ledvinou. Ovšem princip je stejný. Dovol mu vrůstat do těla.“ (Teď)

Čtvrtá sbírka ostravského básníka a kardiochirurga Radovana Jursy Koncept transparence (2025) předkládá vyzrálé (dvoj)texty paralelně rozložené na jednotlivých dvoustranách.

Na levé straně báseň vybroušená až na kost, na pravé próza – ta představuje určitý pandán ke svému poetickému protějšku: někdy rozvádí detail z básně (Vnitřní pastviny), někdy nabízí vhled do autorova procesu psaní („S tím křišťálem to byla chyba. Beru si do huby slova, kterým nesahám ani po kotníky.“), jindy zase úplně chybí (Potaš).

Zrcadlení prostupuje i celou knihou ve formě návratných motivů tvořících určité tematické linie věnující se životu plodu v děloze (Možnost oceánu), anatomii srdce (Zvenku nic zvláštního), průběhu (robotické) operace (Proměna), zoologii (Stehnatka fíková), ornitologii a tažným ptákům (Zápas barev), sklářství (Potaš), intimnímu partnerskému vztahu (Společná snídaně) i reflexi básnické tvorby (Teď).

Chirurgie ve sbírce však není izolovanou disciplínou, ale organicky prostupuje celou bytostí lyrického subjektu, jeho milostným i rodinným životem – barva laku na nehty se zde vybírá podle čísla saturace krve, při popisu stehování srdce se vzpomíná na citlivé obrazy děťátek v kolébce nebo v zahradní síti. Vracející se obrazy z operačního sálu mají ale i ambivalentnější povahu: „Dcera potřebuje stoličku ke klavíru. Nechce kupovanou, chce ji ode mne. Dnes mi na sále vykrvácela pacientka, přesněji – nechal jsem ji vykrvácet.“ Pro celou sbírku je typické rozrušení hranic mezi pracovním a osobním prostředím; vědecké poznání a intimní zpověď zde splývají v jedno a nelze je od sebe jen tak lehce oddělit.

Odborný jazyk a anatomické termíny jsou také obsahem neotřelých metafor: „Blanité výběžky podobné keříčkovitým žábrům a křídlům gotických andělů se rozprostírají v proudu mateřské krve. […] Krvinky mění směr jako hejna sardinek, fetální oběh je jízda na horské dráze.“ Motivy z chirurgické praxe pak fungují i v básních milostných, kde akt šití/zašívání evokuje jednak lékařské stehy na srdci, jednak ruční práci plnou lásky: „Jednou ti do srdce / zašiju sněhovou vločku.“ Srdce není jen otřepaným milostným symbolem, ale i krevní pumpou zajišťující život.

„Srdce je
pohlavní orgán
a báseň
slovo přímo do žíly.“