Zsófi Kemény

Básnířka, spisovatelka a slamerka Zsófi Kemény se narodila v roce 1994, je dcerou spisovatele Istvána Keménye a sestrou básnířky Lili Kemény. Má zkušenosti se skládáním písní i se slamovým světem.

V roce 2015 vydala svou první sbírku s názvem Nyílt láng használata (Používání otevřeného plamene). Slovy Mártona Simona: „Zvuk této knihy volí z nejjemnějších registrů, ačkoli forma textů nás může zmást svou jednoduchostí, přirozenost promluvy nás strhává s sebou jako dravý proud.“

V roce 2014 vydala román pro mládež Én még sosem (Já ještě nikdy ne). O tři roky později vyšel román Rabok tovább (Otroky dál), příběh vášnivé lásky a spontánně vzniklé revoluce. Hrdinové a rádoby-hrdinové románu protkaného humorem a řeřavou ironií se v současné Budapešti pokoušejí vykoupit sami sebe i svoji zemi.

Věnuje se i otázkám své generace. „Izolovali jsme se jeden od druhého. Všechny my, zmrzačené děti, jsme se snažily stát se normálními dospělými a věřit psychologii, že jsme nyní zodpovědné samy za sebe, ale nefungovalo to. Moc měla vždycky pravdu,“ píše Zsófi Kemény v románu Vlaštovka.

Marcin Wicha 

Marcin Wicha je varšavský prozaik, esejista, autor knih pro děti a grafik, který se narodil v roce 1972. Navrhuje obálky knih i časopisů, například prestižní polské Literatury na Świecie, nebo plakáty. Wichova první esejisticko-autobiografická kniha Jak jsem přestal mít rád design (2015) se věnuje dospívání v rodině architekta, který bojuje s komunistickou ošklivostí.

Druhá jeho kniha - Věci, kterých jsem se nezbavil (polsky 2017, česky v překladu Barbory Kolouchové 2020) - obrací pozornost k matce, když po její smrti uspořádává pozůstalost v jejím bytě. Kniha získala nejdůležitější polská literární ocenění – Nike, Paszport Polityki nebo cenu Witolda Gombrowicze. V Česku nedávno vyšla v nakladatelství Argo v překladu Barbory Kolouchové.

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.