Prvním hostem literárního podcastu z festivalu Měsíc autorského čtení v roce 2020 je maďarský básník a překladatel Dániel Varró, který se narodil v roce 1977. 

Vystudoval maďarštinu a angličtinu. Debutoval sbírkou milostné poezie Szívdesszert (Srdcový dezert), o deset let později (2016) ji následovala básnická kniha Mi lett hova? (Kam se co podělo?), která je jakýmsi shrnutím autorova bytí, ironickým a hravým zúčtováním se sebou samým.  

Průběžně píše básničky a říkanky pro děti, překládá. „Mám rád bezprostřednější básnický způsob promlouvání. Zároveň trpím takovou mánií, využívám všechny možné básnické formy, snažím se vrůst do tradic a zpětně odkazovat k nejrůznějším básníkům a básním,“ říká o sobě.  

Tuzemská andrgrandová nálož 

Nepřehlédnutelnou postavou MAČ v roce 2020 byl básník, performer a mystifikátor Patrik Linhart, který je patriotem svých severních Čech a představitel dekadentní polohy české literatury. 

Před festivalem odpověděl na tři otázky hostovskému portálu H7O. “Nezasloužil jsem se nikdy o takový titul prokletého básníka, třebaže to je sen každého člověka, a pokud ne, pak je jistě moula. Děkuji za něj, ale jsem prostě dekadent. Kde bych začal… Než začala moje noční můra, tak si moje žena Lucie zlomila ruku, mě štípl sršeň a mého syna přijali na gympl, místo aby skončil na učňáku a konečně začal fetovat. A ještě dřív jsem začal překládat Machena a ve Tvaru publikovali tři recenze na mě, ze kterých jsem vyšel jako totál neschopný lúzr, a co hůř, jako sexuální machista, a tak plynula ta karanténa a já jsem nemohl nic dělat, ani ty zmrdy zabít — to bylo příliš, to nehnutenství. O tom se mi zdá. A pak jsem jednou překládal Machenovu povídku „Pyramida ohně“ a pil jsem krev, ale prosím, tu krev, která se pít nesmí. Snad to byla cauchemar, noční můra.” 

Pod diskuzi pak umístil jménem svého facebookovského profilu Albert Krásno tuto poznámku: “To je nadutej kokot, nebo spíš připosranej blbeček, co jednou přišel ke koruně a hned se chlubí. Z takových lidí mě mrazí.” 

Viki Shock se narodil v Praze v roce 1975 a jmenuje se Viktor Pípal a je magistrem teologie. Také on prošel mnohá zaměstnání: například jako zahradník na hřbitově. Také jeho literatura znesvěcuje a vzývá komiku, která hledá a nachází podněty z nejrůznějších estetik napříč staletími, stejně jako z událostí všedního dne. Vydal například Dvakrát opakované ňadro (1999), V předsíni dýchal idiot (2020). Přeložil do češtiny dílo Howarda Phillipse Lovecrafta - Houby z Yuggothu (2019). 

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.