Peter Repka patří k autorům, pro něž je poezie způsobem přesného, soustředěného vnímání světa. Jeho texty vycházejí z konkrétní zkušenosti, z detailu, který se postupně otevírá a nabývá další vrstvy významu. Nepotřebuje velká gesta – stačí drobný posun, nepatrné vychýlení, které promění pohled.

Repkova poezie je klidná, ale ne samozřejmá. Pracuje s tichem, s rytmem řeči i s prostorem mezi slovy, kde se odehrává to podstatné. Vrací se k paměti, krajině i každodennosti, kterou dokáže zachytit s nečekanou přesností.

„To, co zůstává nevyslovené, často nese největší váhu.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.