Disneyovské princezny ohodnocené podle barvy jejich pleti – na vrcholu stojí Popelka a v jejím těsném závěsu Anna, Elsa, Sněhurka, Locika… A až na samém konci Pocahontas, Tiana, Jasmína, „stereotypizované, exotizované a odkázané na dno s mizerným skóre 30, 20 a 10.“

Naja Dyrendom Graugaard se ve své tvorbě zabývá otázkami de/kolonialismu a způsoby, jak o něm mluvit s nejmladší generací. Jak přistupovat ke kolonialismem a rasismem standardizovaným ideálům krásy a jejich vlivu na snědé dívky, jež do nich nezapadají? „Proč nic neříkám? / Proč nikdo nic neříká? / Copak to nikdo nevidí?“ (z básně Zažij kouzlo)

Proces utváření identity jedinců s grónsko-dánskými kořeny, systémový rasismus ze strany Dánska, neschopnost integrace mezi dánské kolegy jsou každodenní skutečnosti, kterým musí Gróňané žijící v Dánsku čelit. Autorka sama tyto problémy tematizuje v několika básních s autobiografickými prvky.

Vidím polární badatele a objevitele 
jak se zmocňují Kalaallit Nunaat coby výdobytku
Vidím záznamy koloniální správy o nuna
jak geologové zmapovali flóru, faunu, fjordy, planiny, skály
coby potenciální zdroje příjmu
Vidím naše lovce, jak svou kořist prodávají
koloniální správě
jak tulení a velrybí tuk osvěcuje ulice v Evropě a dánskou státní pokladnu
Vidím lačné a pokřivené popisy antropologů  
jejich touhu po ušlechtilých, necivilizovaných, lenivých primitivech

[…]

Vidím genocidu.

[…]

Akorát nemám v úmyslu na to jen tak zapomenout. 
Mám totiž v úmyslu o tom napsat. 

Jo, a dokonce
to říct nahlas.

(z básně Another day at the office)

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.