Osamělá štědrovečerní večeře: Murakami, divný singl pavouci, řízek ze pštrosa nebo prošlapané podrážky, pivo tajemné chuti, naproti sedící zasněná singl Číňanka a životní otázka – přisednout si či ne?

V sobotu na Měsíci autorského čtení Milan Urza (* 1983) přečetl několik svých dosud nepublikovaných textů, které hýří nadhledem a příjemnou ironií. Během debaty vyjevil realitu svého uměleckého vytížení, kterému podřídil i svůj osobní život: „Tvorbě jsem podřídil úplně všechno, dost aspektů osobního života. Není pro mě podstatné, jestli ty věci vždycky vyjdou, potřebuji to k životu jako nezbytnou matérii.“ Ač je autorem velice plodným (v průměru napíše jednu píseň týdně, co čtvrt roku vydá článek v časopise a alespoň dvakrát do měsíce koncertuje s kapelou První hoře i sólově), publikační praxi oproti vlastní naplňující tvorbě opomíjí – poslední román Dům bez oken (Torst, 2019) vyšel před sedmi lety.

Urzova tvorba, jeho básně, prózy, písňové texty i kresby, tvoří kompaktní celek, který nadchne přímočarostí, jemnou ironií, ale nakonec i smířlivostí. „Samota je mi ulitou a já jí plžem.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.