Nejnovější román Markéty Pilátové Hnízda (2025) mapuje životní příběh brazilských Bohemios – českých Němců z Liberecka, kteří koncem 19. století opustili nebezpečnou práci ve sklárnách, aby kolonizovali neobydlené území Jižní Ameriky. Parníkem byli bez pomoci vysazeni v pralesních horách, které měly být jejich každodenním domovem – aby v nich přežili alespoň noc, postavili si jako úkryt před pumami a divočáky hnízda na stromech.

Protagonista Hans se díky styku s místním domorodým obyvatelstvem a šamankou Vovozovnou učí o tajemstvích pralesa a jeho bylin. Před hrůzami války však prchá do Evropy, aby se zde stal panským zahradníkem, jehož úkolem je péče o dovezené exotické rostliny na šlechtických dvorech. Do Brazílie se vrací až s příchodem druhé světové války a zmožen nešťastnými událostmi se uchyluje na svůj rodinný statek, nyní zarostlý pralesem.

Pobyt Pilátové v Brazílii, při němž učila tamní Bohemios česky, podnítil nejen hlavní téma románu, ale i úvahy nad tím, co je vlastně identita. Je to jazyk? Nebo země? Jak je možné, že se Bohemios, ač neumí česky, považují za Čechy?

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.