Marie Jehličková: Tekutým kamenem chci být

- Poezie - 17. 11. 26

Narozena roku 1994 v Telči. Na přebalu jejích sbírek o ní bývají uváděny tyto tři věty: „Vystudovala základní školu. Časté pobyty v psychiatrických léčebnách z ní udělaly blázna. Nyní je v invalidním důchodu."

Podle Jana Nejedlého autorka ve své tvorbě míří „k širokodechým litaniím a hymnům, plným neologismů, archaismů, patosu a závratí. Neleká se velkých abstraktních pojmů ani kosmických a existenciálních hlubin. Fascinující obrazy, jež básnířka vytváří, nejsou žádným estetickým ornamentem ani výsledkem poetického konstruktérství či krasořečnění. Každé slovo je procítěné, ba protrpěné. Autorka nepěstuje poezii, ale po vzoru vidoucích básníků zapisuje viděné ,na toulkách bdění ve snu‘.“

Nezapírá inspiraci expresionisty Georgem Traklem, Reinerem Marie Rilkem či Vladimírem Holanem, od nichž si vypůjčuje urputnost a víru v absolutno poezie coby prostředku k poznávání světa. Její sbírky bývají stylizovány coby lehce archaizované deníkové záznamy chovankyně ústavu, jemuž hrdě říkáme svět. Vnímat je jako jednorozměrnou arteterapii by však byl závažný interpretační omyl: „text svou explozivní poetikou vybízí k různočtením a reflexím 'za běhu', léčí morbidním humorem – to aby se před žasnoucím čtenářem zhmotnilo šklebivé, tápavé, přesto nekompromisně průbojné svědectví jednoho zápasu o integritu; vůči sobě i všemu vně".

Dosud vydala pět básnických sbírek: Ve sklenici od vína ještě kouří doutník… (2016), Má noc náš den (2017), Nejtvrdší, co radost nesla… (2018), Mříže z masa (2019) a Hořím v kameni (2023).

V roce 2018 získala cenu Česká kniha. V roce 2024 byla zařazena na longlist Ceny Jiřího Ortena.

Sbírka Hořím v kameni maluje svým názvem na zemi první šipku v cestě za pokladem. Místy vášnivé a širokodeché, místy kajícně litanické vedou nás jednotlivé verše světem nečekaných, mnohdy i nepochopitelných obrazů, nutí nás vidět a zažít magii slov, o níž stále víme jen málo:

Tekutým kamenem chci být
Nežít ohněm co v skály se nahroutil
ztuhnul při březích
Atlantiku
Renato
Nežít v kameni
[...]

(z doslovu Zuzany Gabrišové)

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.

Loading...