Román pro pitomce (2025) Lukáše Balabána původně vznikal jako série textů pro rubriku Rukopisný seriál ostravských Literárních surovin Ivana Motýla a Filipa Klegy. Debutní román v povídkách je generační výpovědí, která v tematizaci otcovského vztahu nese i autobiografické prvky.

Na pozadí mnohých ostravských reálií – Nové radnice, haldy Emy, svinovského nádraží, hospod (U Smradlavé mouchy) – figurují (nejen) rodinné vztahy protagonistů Martina Vrány a jeho dvou dětí Johanese a Dolores, které doplňuje okruh přátel Hanse, Karla Jarého a Bujarého.

„Tady vzniká to pravé umění,“ pronesl Bujarý při pohledu na panáka kontušovky. „Tady v tom zoufalství, chudobě, bezmoci. Když se lidi maj moc dobře, nic dobrýho nevytvořej. Ale tady to vzniká, z toho uhlí, špíny a bolesti. To je ta černá Ostrava.“

„Běž už do prdele s černou Ostravou,“ kontroval Johanes. „To je nějakej váš generační pocit. Chcete tady mít ty haldy, doly a fabriky, protože tak to znáte od děcka a znáte to zvenku. Když to odtud mizí a rány v kraji i v lidech se pomalu hojí, tak ty doly, fabriky, haldy, bren, špínu a zoufalství chcete mít aspoň ve svých srdcích.“

Komentáře z Facebooku

Pro správné fungování komentářů je třeba být přihlášen k Facebooku.